EGYPT …

Poslední den pobytu se přiblížil a najednou, i když jsem se těšila domů už od odebrání vzorků na covid, jsem pocítila i smutek, že to všechno končí. Končí svoboda bez nošení roušek a neustálé posedávání u moře, dýchání slaného vzduchu a poslouchání uklidňujícího šumění moře … “Adoptivní rodiče” pojali rozloučení ve velkém stylu a celý […]

V půlce pobytu už mám zaběhnutou rutinu. Ráno vstávám brzo, abych se prošla po areálu, sedla si k moři, když tam ještě nikdo není, a prošla se v písku po pláži. Jsem u toho, když si místní otevírají své obchůdky s uměním, nebo se prochází se svým velbloudem. Když si Egypťan všimne, že si velblouda

První noc jsem téměř nespala. Čekala jsem na východ slunce a pohled na moře, které jsem zase tak dlouho neviděla. Ještě se slunce pořádně nevyhouplo nad obzorem a už se na za okny objevovali první zaměstnanci hotelu, kteří kropili trávník, stříhali keře. Hotel se pomalu probouzel k životu. V 5:30 našeho času již sedím na

Náš příběh jsem zanechala v minibuse, který se více jak hodinu plahočil do našeho resortu písečnými výhledy. Delegát se nám představil z legrace jako Pepa z Prahy, dozvídáme se, že má maminku Češku, a pak prozradí pravé jméno Ahmed. Předává nám obálku s instrukcemi pro setkání s dalším delegátem následující dopoledne. Již na cestě jsem

Vyzbrojena složkou s dokumenty, s instrukcemi, jak a co nemám jíst a pít na dovolené, a plným kufrem léků, aby mě nepostihla faraónova nemoc, navíc s ortézou s železy na noze, jsem vyrazila do Marsa Alam na dovolenou, sama žena do muslimské země. U odbavení zavazadel jsem vytahovala první tři dokumenty – pas, PCR test,

Vše začalo jedním mým rozhodnutím, že na chvíli opustím svou hroudu a opět vyrazím do světa. Znáte to svrbění, kdy se vám nic nedaří a kdy vše je špatně a vy toho máte už dost a chcete někam vypadnout? Tak v takovém rozpoložení jsem začala hledat svůj zájezd. Ano, věděla jsem, že pojedu přes cestovku,