Paní Slepičková je odrůdou nezaměnitelnou. Plazí se po dveřích svých sousedů a hladově okusuje kukátka z vnější strany. Nejvíce zájmu projevuje právě u dveří bytů, které ještě donedávna obýval někdo jiný. A tak nastává děsu plné seznámení …
Nejprve pařátkem zaklepe na dveře číslo třináct, poté zazvoní, a když jí nikdo neotvírá, otevře si klikou sama a vstoupí do bytu. S otevřenými ústy a s obrovskými popelníky na očích prozíravě obhlíží své nové teritorium a vypaluje si detaily do mozku, aby mohla předat vše zbývajícím čarodějnicím na dalším sabatu. Po několika minutách tichého šmejdění zazní její nezdvořilé: “Halóóóó, je tu někdo?”
Když jí nikdo neodpovídá,
vstupuje s větší odhodláním do zákoutí bytu …
Za pár chvil zazní opět, tentokrát už jistějším tónem: “Halóóóó, je tu někdo?”
Z nejvzdálenějšího pokoje, kde se domlouvám s přáteli na rozložení nábytku a barevné kombinaci stěn, zaslechnu jako v ozvěně skřípavý hlas, který se mi zařezává do kůže zad; slyším tiché bodnutí. Vyklouznu z nejmenšího pokoje a zkamením děsem. Cizí obyvatel se vtíravým pohybem rozlézá po stěnách jako černá plíseň …
Zdvořile se zeptám: “Kdo jste a co si přejete?” a přitom ji tělem tlačím ven z bytu, jako buldozer nepotřebný sníh. Žena několikrát zajódluje a předává mi kusé informace, že je mojí sousedkou a že se přišla jen seznámit, že zvonila a klepala a že jí nikdo neotvíral, tak si dovolila otevřít sama, mírně přitom zakopne zadní nohou o práh, jedno křídlo se šprajcne ve dveřích …
Když se konečně opět dostává zpět na své teritorium chodby, kde nasává další sílu, její odhodlání narůstá, a poté dostanu pětiminutovou přednášku o tom, že můj obývák sousedí s jejím bytem, přesněji s ložnicí, a že si přeje, abych chodila spát ve 22:00 a nerušila noční klid, protože ona zaléhá v tento okamžik do kurníku, aby ráno mohla opět vstát za svítání s dalšími slepicemi a kohoutem, který ohlašuje příchod nového dne z některých z dalších nepříliš vzdálených dvorků …
Ve zdvořilém duchu ji vypoklonkuji ze svého obydlí a zavřu jí dveře před zobáčkem; pro jistotu zamknu na dva západy. Vzpomenu si přitom na rozhovor s prodejcem bytu, který tvrdil, že všichni sousedi jsou zcela v pořádku a žádný z nich nevykazuje nějaké rysy chování, které by vybočovaly z normálu …
O týden později dostává má osoba první škraloup za nezdvořilost, který se šíří černým kouzlem po všech patrech rychlostí blesku,
a můj boj s temnými silami paneláku právě začíná …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka