O mně ...
Příběh s názvem N.K.Csóka
Vše začalo v roce 2004 vítězstvím v literární soutěži Šrámkova Sobotka a kurzem tvůrčího psaní pod vedením Jiřího Dědečka, nebo možná ještě mnohem dříve snem jedné malé školačky, která se každou noc chumlala do peřin, nevěřícně se dívala na úplněk a snila o tom, že jednou bude spisovatelkou …
Už jsem několikrát dostala otázku, proč jsem se rozhodla psát. Je to jako ptát se, proč ses rozhodla dýchat? A jak to děláš, že dýcháš?
Na výše zmíněné otázky přece znáte odpověď: protože to potřebuji k životu …
Možná, že podělit se o své myšlenky a příběhy, názory na lidi a svět není úplně totéž jako přežít bez dýchání, ale i mozek může mít přetlak, který potřebujete dostat ven. Sigmund Freud kdysi řekl, že psaní je obrana před vlastním zhroucením. Řekla bych, že pán původně z Příboru byl docela chytrý a vymezil celou situaci korektně.
Zajímavé však je, že si přesně pamatuji okamžik, kdy jsem se rozhodla, že budu spisovatelkou. Bylo mi 12 let a tehdy jsem ráda četla „Majovky“. Byla jsem pohlcena dobrodružstvím hrdinů, na jejichž jména si po těch letech už ani nevzpomenu. Tehdy mě to napadlo, začala jsem tedy psát příběh o kovboji, který se nedostal na stanovené místo, protože mu cestou zemřel kůň na vysílení. Komické. Zápletku si již nepamatuji, ale vzpomínám si, že jsem to brala strašně vážně, jako vlastně vše do čeho se pustím.
Pak jsem dlouho spíše tíhla ke sportu. Rýsovala se mi kariéra v ženském fotbalu a v atletice. Bohužel i bohudík zdravotní problémy mě donutily sport opustit a víc se věnovat psaní. Slíbila jsem si, že první kniha mi vyjde do 30 let. Osud věděl, co dělá, protože ve 23 letech jsem vyhrála ocenění, které mi umožnilo spolupracovat s Jiřím Dědečkem, a tehdy jsem si byla jistá, že je psaní pro mě důležitou součástí mě samotné. Je to sen, z něhož se nechci nikdy probudit.
Do 30 let jsem si stihla vydat 2 knihy a splnit si tak svůj dětský sen, který nikdo příliš nebral vážně. Spousta lidí mi na této cestě pomohla, ukázala mi směr. Vím, že se jedná o klišé, ale je skutečně důležité mít takové pilíře kolem sebe, které věří, i když vy už vše vzdáváte, popřípadě nevěříte vůbec. S většinou z nich již nejsem v kontaktu a vytratili se tak rychle jako padající meteor, který zazáří a shoří. I přesto jsem jim vděčná a tu víru, kterou mi předali, táhnu teď vlastní vůlí. Snažím se stejnou energii předat dalším umělcům, abych vrátila to, co mi kdysi někdo daroval.
Snad to vystihuje jedna z myšlenek, kterou jsem si někde přečetla, a budu ji interpretovat vlastními slovy:
Do všeho, co děláte s láskou, se vám oplatí investovat svůj čas, protože nádherné věci jako z pohádky se k vám plnými hrstmi vrátí zpět. Doslova vám to vyrazí dech!
Nikdy není jednoduché začít psát, když vám kurzor výhrůžně bliká na otevřené prázdné bílé straně. Je to však úžasný pocit, když strana je zaplněna vašimi slovy, která dávají smysl a potěší i někoho jiného. Vždy jsem tvrdila, že píšu sama pro sebe, a stále si za tímto sobeckým tvrzením stojím, přesto mě neuvěřitelně nabíjí zjištění, když si má slova přečte ještě někdo další a nebere to za plýtvání svého času, a dokonce si z toho i něco vezme pro sebe.
Vracím se tedy cyklicky zpět k otázce: Proč jsem začala psát?
A má odpověď je neuvěřitelně jednoduchá: A proč ne, když dýchat už umím od narození.
Pokud máte chuť:
Začněte dýchat se mnou, dokud vám to nevyrazí dech …
Moje cesta experta ...
N. „K.“ Csóka (vlastním jménem Nikoleta Csóková; 1981).
Narodila se v Dunajské Stredě na Slovensku, studovala na Filozofické fakultě Ostravské univerzity filologii; v Maďarsku v Piliscsabě (2004) a v Budapešti (2006) zpracovávala bakalářskou a diplomovou práci o česko-maďarských překladech, v roce 2019 ukončila studia na CEMI obor Management obchodu; dnes žije v Ostravě. Mluví několika jazyky (čeština, slovenština, maďarština, angličtina, němčina).
V roce 2004 získala čestné uznání za povídku Kříž s trnovou korunou v literární soutěži Šrámkova Sobotka. Cenou jí byl kurz tvůrčího psaní pod vedením Jiřího Dědečka. Čestné uznání VOŠ Josefa Škvoreckého získala za povídku Marvinova teorie v roce 2006.
V roce 2010 vydala 1. díl fantasy pentalogie Alvarové a v roce 2012 publikovala sbírku hororových povídek Démon odplaty, v níž se objevily obě oceněné povídky.
Druhá kniha v pořadí byla představena i ve dvou pořadech v Českém rozhlasu, jedním z nich byl pořad Apetýt.
Začínala jako novinářka v MF Dnes, v roce 2008 editovala knihu maďarského básníka Istvána Vöröse V okně spící, přes 9 let pracovala jako mediální analytik pro ČT (např. pořad Otázky Václava Moravce), Novu, Primu (např. Nedělní Partie), slovenskou (např. O 5 minút 12) a maďarskou televizi. V roce 2013 byla hlavním mediálním analytikem pro diskusní pořady v českých prezidentských volbách.
Pět let tlumočila a překládala pro občanské sdružení Protimluv a spolupracovala i s Maďarským kulturním střediskem v Praze a v Ostravě. Účastnila se projektu s názvem Současný jazyk v médiích pro Ústav pro jazyk český Akademii Věd ČR; byla členem ostravské skupiny vědců. Několik let spolupracovala s ostravským kulturním střediskem Fiducie, věnovala se copywritingu, učí psaní a jazyky.
Od roku 2014 píše blog s názvem N. K. Csóka aneb blog jedné spisovatelky, který byl v roce 2016 nominován mezi 100 nejúspěšnějších blogů roku.
V květnu 2016 se účastnila projektu Celé Česko čte dětem, kdy navštívila Základní školu Hello v Ostravě a předčítala ze svých knih, a také byla v rozhovoru Tři jazyky, tři identity aneb rozhovor se spisovatelkou N. K. Csóka (maďarském originálu 3 nyelv, 3 identitás avagy beszélgetés N.K. Csóka írónővel) představena maďarskému publiku nejen v České republice, ale také v Maďarsku.
V současné době pracuje v IT a stále píše …
Co si můžete přečíst ...
- O psaní ... (I Vy se můžete naučit psát) ...
- Život s paní Slepičkovou (3. kniha) ...
- Se spisovatelkou na cestách ...
- Co se chystá, novinky o mně ...
Logo: Kavka na inkoustové skvrně …
N. jako Nikoleta, což je mé jméno.
Csóka je příjmení mého otce, které je nepřechýlené do formy, kterou mám v příjmení já; čili bez -ová (jazykové termíny raději vynechám), a z maďarského jazyka se překládá jako Kavka.
K. jako Kavka a zkratka, pod níž jsem začala psát na gymnáziu…