3. DEN: Kritický den …
Po vyčerpávajícím předchozím dni nás dohnala únava, kterou jsem dlouho nezažila. Chtělo se mi jen spát, a tak přišlo vhod, že nastal den “válecí.” V praxi to znamenalo: probrat se kolem poledne, zajít si na oběd, a pak se válet u moře. Sledovat racky, poslouchat šumění karibského moře, číst si, plavat a ráchat se ve vodě, opalovat se, lokat kokosový nápoj a jen se válet. Odpoledne pak válečky u bazénu a pití drinků, kochání se palmami a ochutnávaní jídla ve snack baru, a také tak trochu přejídání se.
Věděli jsme, že je to náš poslední celodenní válecí den. Další den jsme měli již vyrážet na krátký výlet do mexického marketu, kde jsme chtěli pořídit naše první suvenýry, a pak nás čekaly tři celodenní výlety mimo resort a ještě dvě luxusní večeře …
Naplánováno jsme toho měli tedy skutečně dost …
Den jsme zakončili večeří v naší restauraci a po pár koktejlech jsme v rozjařené náladě zapadli unaveni do peřin …
4. DEN: Jede se na výlet …
Ráno jsme vyráželi kolem 10. hodiny od hotelu, proto byl čas na oblíbená místa, ranní kávu a malou snídani. Před hotelem nás vyzvedlo malé auto, takový menší minibusík asi pro 9 lidí maximálně a poprvé od příjezdu jsme vyjeli z resortu. Moc jsme toho však z života v Mexiku neviděli, protože market, kam jsme jeli, nebyl tak vzdálený od resortu. Poprvé jsme ale použili tzv. vratky na silnicích. Dlouho jedete na dálnici, a pokud se potřebujete vrátit, musíte počkat na odbočovací pruh, který vás vrátí zpět. Občas máte pocit, že jezdíte v kruzích.
Barevná budova, která oplývala různými kousky s mexickými motivy, nás vítala už z dálky. Křesla v podobě chlapa se sombrerem, různobarevné lebky a motivy s nejznámější mexickou malířkou.
Mexický market ...
Frida Kahlo je malířkou 20. století a přestože neoplývala podle současných měřítek krásou, byla obdivována muži.
Na svých obrazech především ztvárňovala sama sebe (ze 143 maleb 55 bylo autoportrétem) a proslavila mexickou kulturu, která je také součástí jejich obrazů …
Na prahu barevného domu nás přivítali obchodníci se štítkem v ruce a dostali jsme 1 hodinu na nákupy a prohlídku, protože pak byla nahlášena další skupina, aby se dodržovala pravidla ohledně covidu. V marketu byly různé sekce – například s kořením, čokoládou, klenoty a tequilou, všechna další stanoviště byla doplněna hrníčky, tričky, omáčkami apod. Vánoční výzdoba byla opět originální – například stromečky ze zavěšených plecháčků s mexickými motivy.
U tequily jste mohli ochutnávat, ale na to jsme byli upozorněni, že si musíme dát pozor, protože je to taktika místních prodejců. Po pár štamprlích, kdy vám nápoj stoupne do hlavy, koupíte, co budou chtít.
Celé mexické trhy působily jako past na turisty…
Máte jednu hodinu na to, abyste si nakoupili suvenýry, které v některých případech byly hodně předražené jako v obchodě v resortu. To jsme ale mohli čekat, nicméně malé muzeum čokolády, které bylo zdarma, za to stálo.
Muzeum čokolády …
Jak všichni víme, tak čokoláda se do Evropy dostala z této části, protože kakaovník potřebuje hlavně teplo a vlhko, přímé sluníčko mu nedělá dobře. Kdo však jako první na čokoládu přišel, je záhadou. Zda Mayové, Aztékové nebo Olmékové? My je známe pod společným názvem “Indiáni”.
Latinský název “Theobroma kakao” znamená v překladu “pokrm Bohů”. Slovo “čokoláda” vzniklo z mayského slova “xocolatl” neboli “hořká voda”. Mayové boby přimíchali do vody a dělali z něho silný nápoj. Čokoládu, jak ji známe teď, začali připravovat Aztékové. Boby se používaly i jako platidlo. Do Evropy se čokoláda dostala přes španělského dobyvatele Fernanda Cortéze, který dobyl zemi Aztéků.
V muzeu nás provedli od pěstování po pražení a výrobu čokolády. Chuť, zda čokoláda bude hořká, nebo méně hořká, závisí na délce pražení. Boby na výrobu pro mléčnou čokoládu musí být ve výhni delší dobu. Náročnost drcení bobů válečkem jsme si mohli zkusit na vlastní kůži a na závěr prohlídky jsme ochutnali šálek tekuté čokolády.
U okénka vás pak čekaly různé chutě čokolád – od mléčných, kokosových, hořkých, karamelových, až po solené a s čili papričkami.
Další past na turisty s mlsnými jazýčky …
Každý jsme si nakoupili pár suvenýrů domů – většinou čokoládu a různé čili omáčky, mě upoutalo tričko, které mění barvu na slunci. A jelikož jako tradičně si z destinací, které navštívím, vozím domů trička, neodolala jsem a jedno jsem si pořídila.
Zjištění …
Poprvé se nás ptají, odkud jsme. Nikdo nikdy o České republice neslyšel, když jim napovíme, že jsme z Evropy, tak se ozve “AAAhhh,” ale dost pochybuji, že ví, kde Evropa leží. Tato situace se nám opakuje i několikrát za pobyt. Jediný prodejce klenotů z hotelu věděl, kde to je, protože prý navštívil Prahu. Po čase na tyto otázky rezignujeme a smíříme se s tím, že jsme prostě Evropani.
MASHUA - peruánská restaurace ...
Po návratu do resortu jsme měli půl den, abychom se opět váleli u moře, a pak nás čekala luxusní restaurace. Opět až ve večerních hodinách. Nevadilo nám to, protože jsme byli docela už přejezení.
Takový standardní stav, když jste na dovolené. Vidíte jídlo a jíte do puknutí. Ještě přece toto musíte zkusit a tamto musíte zkusit, a pak vám je blbé odnést plný talíř, když víte, že to vyhodí.
Začali jsme postupně vynechávat jedno jídlo denně. Někdy snídani, někdy, jako v tomto případě, večeři, abychom nápor jídla zvládli a nevraceli se z dovolené jako koule.
Vstup do restaurace byl opulentní a číšníci milí. Hned ze startu jsme dostali něco k pití a než jsme si objednali polévku, hlavní jídlo a desert, už nám na stole přistál předkrm v podobě špízu z mořských plodů. Ujídali jsme a rozplývali jsme se nejen nad krásou prostoru, celého místa, obsluhy, ale i jídla.
Jako další chod jsem měla rybí polévku s mořskými plody. Hlavní jídlo bylo něco ve formě ragú a můžu říct, že toto bylo jediné, co mi nechutnalo. Okusila jsem něco z kuchyně z Peru, asi koření, které mi nesedlo. Snažila jsem se to dojíst, ale hořká pachuť v ústech nakonec vyhrála a já se začala těšit na zákusek, který mě snad zachrání a přebije tu hořkost.
Sladký krém byl luxusní záležitostí a pomohl dát pozitivní tečku za dnešním obžerstvím. Přesné názvy jídel jsem si bohužel nezaznamenala, ale přikládám jídelní lístek, pokud byste tam někdy měli cestu.
A co vás čeká příště?
Především jeden z divů světa – mayské městečko Chichén Itzá – čti “Čičéň icá” (Yucatán, Mexiko), sejdeme se i s opravdovými Mayi, a jestli se tam vejde ještě něco dalšího, to se uvidí …
Budu se na vás opět těšit u dalšího dobrodružství …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka