Po zážitku z divu světa, odkud si vezeme plno dojmů a také jeden klobouk, vedla naše cesta na oběd …
Autobus zaparkoval u místní restaurace, kde jsme byli přivítání Mayi v různých zvířecích kostýmech a s písní na rtech doplněnou bubny.
Jsme upozorněni již u dveří, že místní si takto vydělávají, a pokud si je chceme fotit nebo se fotit s nimi, bude to za poplatek.
Bylo mi úzko z toho, jak jedna z bájných říší a lidé s tak starou kulturou a civilizací se musí živit jako kejklíři, pouliční umělci, kteří za své vystoupení možná dostanou nějaký dolar.
Umělci (nebo nejchudší obyvatelé?) si dané vystoupení užívají. Mávají křídly, běhají kolem nás, představitelé pum na nás cení zuby. Bubnují a dělají různé sestavy i během našeho oběda …
Prošla jsem kolem nich do restaurace, kde nám nabídnou na ochutnání místní zelený drink Chaya a ze švédských stolů si můžeme vytvořit vlastní tacos a tortillu.
Co je CHAYA?
Usedáme k jídlu a objednáváme si i zelený místní drink, abychom se dozvěděli, že je vytvořen ze zelených lístků ze stromu, které rostou jen na Yucatánu. Říkají, že pijete špenát ze stromu.
Má v sobě toxin jménem hydrocyanic acid, a proto se musí 5 – 15 minut vařit, než se z něho nápoj vytvoří. Navíc denní dávka by neměla přesahovat 7 listů. Co se stane, pokud si dáte víc, nikdo neví …
A jak chutná?
Každému asi nějak jinak. Byl sladký a mně jeho chuť připomínala něco mezi džusem a ovocným, zeleným čajem v jednom.
A pokud bych si ho mohla dát ještě jednou, určitě do toho jdu …
CENOTE ...
Po vydatném obědě ještě poslední fotky a naše cesta pokračuje do cenote. Jedná se o zatopený závrt krasového původu, v němž je velmi čistá podzemní voda.
Představte si ho jako jezero v jeskyni s nejčistší vodou, kterou jste kdy ve svém životě viděli. Mayové svá sídla stavěli kolem těchto jeskynních jezer, byl to pro něj zdroj pitné vody a navíc se jich na Yucatánu nachází něco přes 1000, proto na své cestě Mexikem ještě do jedné z těchto krásných vod zabloudíme … ale nepředbíhejme …
Autobus zastavil a my se s ručníky a plavkami vyhrnuli ven. Převlékli jsme se a museli jsme se osprchovat hodně studenou vodou bez mýdel a šampónů, než jsme mohli vstoupit do podchodu se schodištěm, které mi připomínalo jak temnotou, tak zápachem sklep.
Sejdete několik pater, abyste se dostali do prostoru jakéhosi lomu, kde vás navlečou do vest. Nikdo nezkouší ani protestovat, protože dno pouhým okem nezahlédneme. Pak se po hodně starých, kluzkých schodech musíte dostat do vody. Držíte se kývajícího se opěradla a děsíte se, že se právě v tu chvíli, kdy nohou našlápnete na schod, zlomí a vy dopadnete do vody.
Nic se však neděje a vy skočíte do průzračné, ale hodně ledové vody. Uplavete pár temp a chlad přestáváte cítit. Zvyknete si na něj. Vesta vás nadnáší a vy plavete po zádech, abyste nasáli celou atmosféru jeskyně. Ti odvážnější se houpou na laně a skáčou do vody.
Z výšky vše vypadalo děsivě, ale když jsme strach překonali a ponořili se do té čisté, osvěžující vody, byl to neuvěřitelný zážitek.
Všem dobrodruhům doporučuji …
Město Valladolid ...
Ještě jsme pořádně neuschli, ani jsme si neobjednali kávu a opět nastupujeme do autobusu, který nás veze do jednoho z mexických měst s názvem Valladolid.
Celou dobu se pohybujeme po historických památkách a přírodních úkazech a teď jsme měli navštívit i současné město, které žije. Vnímáte opět ten kontrast? Ráno jsme byli ve městě, které již nežije a je pouhou vzpomínkou, a teď jedeme do města, které je přeplněno životem a lidmi.
Centrum města tvoří park s fontánou, s lavičkami zamilovaných, které jsou obrácené proti sobě, a dominantou čtvercového náměstí je kostel. Vyznačuje se jako každé jiné malé město ruchem až na to, že kolem mě chodí lidé tak ve výši mých ramen a dívají se na nás jako na cizince. Prostě sem nezapadáme ani pletí ani velikostí. Jako stožáry chodíme po vedlejších ulicích a díváme se do místních obchůdků, abychom si něco málo nakoupili.
Pro mě je to tedy nová zkušenost. Patřím doma mezi ty nejmenší.
Procházíme kolem vánočních výzdob a přijde nám to divné, že nemrzne a není kolem kupa sněhu, navíc ten správný, dobře známý ostravský odér plný prachu. Svítí slunko, občas poprchává, ale je horko k zbláznění.
Když se vracíme k autobusu, jsme ještě svědky doplňování bankomatu. Přijeli obrněným autem a za chlápkem, který skládá bankovky do bankomatu, stojí dva muži s pistolí. Když se přiblížíme, dívají se na nás jen chvíli podezřívavě, než vyhodnotí, že jsme jen zvědaví turisti. Opět se soustředí na bankomat.
Projdeme kolem nich a zasedneme do autobusu na cestu zpět do resortu. Již jsme v odpočinkovém módu a není divu, že si na sedačce na chvilku pospím. Jsem ráda, že jdeme do luxusní restaurace opět až po 20. hodině. Celý den byl dost náročný …
Le Gourmet - francouzská restaurace ...
Na večeři se oblékáme slavnostně, protože jdeme slavit naše výročí. Již z názvu je patrné, že jdeme do francouzské luxusní restaurace. Na pokoji si vybíráme menu z jídelního lístku na internetu a naše chuťové pohárky se těší na degustační zážitek, který bude už poslední …
Přicházíme natěšení do krásně osvícené restaurace, kde nás přivítá zrcadlo s vínem. Usměvavý číšník nás odvádí k našemu stolu a jen dosedneme, již nám nabízí jídelní a nápojový lístek. Obsluha je zde blesková. Objednáváme kalifornské červené víno, předkrm, polévku, hlavní chod i desert. Připíjíme si na výročí a ochutnáváme menu …
A co jsme to vlastně měli dobrého?
Předkrm – krevety s avokádem.
Polévka – francouzská karamelizovaná cibulačka.
Hlavní jídlo – humr s pappardelle (těstoviny).
Desert – horký čokoládový fondant s malinovou omáčkou.
Tečka večera se povedla dokonale. Pomalu jsme se odkouleli přes resort do pokoje, abychom se začali těšit na další ráno a další celodenní výlet …
Co vás čeká příště?
Pojedeme na námořní plavbu, kterou zakončíme v ráji. Podíváme se na dva ostrovy, které opět budou zahrnovat kontrast. Chcete vědět, o co půjde? Budu se těšit, že se mnou vyrazíte na další dobrodružství …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka