Po předešlém náročném dni, jsem se ráno vzbudila docela brzy. Začalo teprve svítat, ale ještě jsem se zkusila otočit na bok a trošku ještě dospat, i když jsem se neuvěřitelně těšila na moře a zážitky.
První oficiální den jsme prožili prozkoumáváním resortu, snažili jsme se zorientovat v klikatých uličkách, mapě a trasách golfových minibusů a hledali jsme také možnosti, jak nejlépe strávit čas a jaká místa bychom chtěli ještě navštívit, když už jsme přeletěli na další kontinent. Začali jsme plánovat výlety.
Cestovní kancelář nás v tomto trošku vypekla, ale nakonec to možná ani nevadilo, protože se nám díky tomu podařilo dostat na jiná místa, která bychom jinak neviděli. Bohužel COCO BONGO bar, kde se natáčel i film Maska s Jimem Carreym a kde jsme chtěli oslavit 6. výročí s přítelem, nám kvůli vyčkávání zůstal na příště …
Jedno poučení jsme si z toho vzali, že je lepší se na delegáty ohledně výletů nespoléhat a raději si to zařídit po vlastní ose. Každý hotel nabízí místní zájezdy s menši posádkou a s tlumočníky a většinou vás vyjdou i levněji. Čekali nás tedy dva dny odpočinku v resortu, a pak maraton několika výletů …
Ale pojďme ještě zpět k resortu …
Již během snídaně a dopoledne jsme se při zařizování začali nalévat kávou, a to hodně, abychom vydrželi nabuzení, protože nás během dne dostihl 6 hodinový časový posun. Není divu, že se mi při popíjení černého patoku zdálo, jakoby se něco hýbalo v trávě. Kdykoliv jsem se ale otočila daným směrem, nic jsem neviděla. Obávala jsem se nejhoršího, že z nevyspání mám vidiny…
Nakonec mou fata morgánou, která mě vyděsila, byl místní varan, který se vyhříval na slunci a splýval s místní flórou. Nikdo si ho nevšímal a každý ho bral, že je součást resortu, a to, že se vyhřívá na slunci, je přece zcela běžná věc. Přebrali jsme tedy tento statut od místních a nechali jsme tvora žít.
Jak by řekl český klasik: “Nech brouka žít.”
Začala jsem si těch podivných zvířátek v resortu více všímat – od ještěrek, ptáků a mývalů, až po nosály.
Poslední zmiňovaní byli nejroztomilejší. Takoví plyšoví medvídci. Hned bych si jednoho vzala domů. Byla jich tam celá tlupa a věčně jste je viděli, jak visí na koších se zbytky jídel u venkovního snackbaru u bazénu. Všude kolem visely ukazatele, aby je lidé nekrmili.
Sice je obsluha odháněla od hostů i jídla, ale jakmile od odpadků odstoupili, nosálové se za jejich zády opět zavěsili na koše a vybírali odpadky pro sebe i celé příbuzenstvo. Byli prostě rychlejší.
Vtipné situace a souboj obsluhy a těchto medvídků mi připomnělo kreslené seriály.
Samozřejmě každý host se usmíval a fandil nosálům, aby se dostali k jídlu dříve, než je číšníci u krádeže chytí …
Po obědě jsme se vydali na první pouť k moři. Nasedli jsme do jednoho z minibusů a jeli jsme do přilehlého resortu v Tulum, kde jsme vystoupili, prošli lobby dalšího vánočně vyzdobeného hotelu a kolem bazénu, venkovních lázní jsme se dostali na písečnou pláž s lehátky a s drinky zdarma. Mohli jsme si objednat i mladé kokosy za cenu 5 dolarů. Ráj na zemi s palmami a šuměním moře.
Začala pořádná válečka u moře.
Letní idylku občas přerušilo zakrákorání jakéhosi obrovského opeřence, který nám létal nad hlavou a u mola vyžíral rybičky z moře. Občas to bylo hodně o hlavu, když létal těsně nad námi …
Když se začalo stmívat, byl čas se vrátit do resortu. Opět místním minibusem. A když zapadlo slunce, začaly ožívat místní atrakce a restaurace. Více jsem si začala všímat nejen výzdoby, ale i Mayských symbolů všude na stěnách. Trošku mě tato symbolika znejistila u toalet.
Podle obrázků byste šli kam?
Nakonec jsem to trefila, ale bylo to hodně o uvažování. Hlavně mi v tom pomohla i trošku náhoda. Právě jsem se minula s jednou servírkou, která z dané toalety vycházela.
A pokud ještě stále tápete, pak vlevo jsou dámské a vpravo pánské toalety.
Mexické lidové tance …
Večer nás čekalo vystoupení mexických tanečníků a lidových tanců, takže jsme museli mít určitý dress code. I do restaurace nám bylo doporučeno nemít tílka, ale trička, zakryté bříško. Jednou jsem byla za nedodržení vykázána, když jsem měla krátké tílko.
Takže ANO, dodržuje se to!
Oblékla jsem si tedy šaty a zapadli jsme do místního kulturního domu s tou vysokou střechou (viz předchozí článek), kde se na pódiu a na doprovodných obrazovkách rozsvítila světla a tanečníci ve velice barevných krojích začali tancovat s noži, sklenicemi s vodou, zapálenými svíčkami na hlavách nebo s vějíři.
Ženy měly hodně nařasené, vlnící se sukýnky, stejně barevné jako je celá jejich kultura. Celé vystoupení bylo doplněno barevným osvětlením, takže mnoho fotek příliš nevyšlo, než vyšlo. Na program jsme se nedodívali, protože nás čekala večeře v luxusní restauraci.
MIKÁDO - japonská restaurace ...
Poslední zastávkou dnešního dne byla večeře na 9. hodinu.
Proč tak pozdě?
Je to z důvodu, že je o tyto večeře velký zájem. A to jsme byli hodně rádi, že jsme získali alespoň místo ve třech z nich. Například luxusní mexická restaurace byla věčně v obležení. I když jsme večeře zařizovali den po příjezdu, tak byla již plně obsazená na celý náš pobyt …
První výběr padl tedy na japonskou restauraci Mikádo, kde nás měl čekat zážitek přípravy jídla přímo před námi. Po příchodu jsme několik minut čekali v čekárně, než nás někdo odvedl ke stolu s dalšími spoluúčastníky dané show s ohněm. Byla to taková předmístnůstka se stolíkem, kde si dvě Mexičanky ověřovaly naše objednávky přes internet. Kolem dokola celé místnosti byly malé sedačky bez opěrátek.
Na svou večeři a přípravu stolu jsme čekali asi 15 minut.
Po vstupu do samotné restaurace jsem si všimla, že interiér byl laděn do japonského stylu. Připomínalo mi to jarní rozkvetlý sad v Japonsku.
A zase to jídlo ...
Jen co nás posadili, už kolem nás běhali číšníci a ptali se, co si objednáme na pití. Když donesli pití, vybírali objednávky na předkrm, polévku, hlavní jídlo a desert, přičemž u hlavního jídla jste si mohli vybrat pouze, s čím budete chtít danou přílohu – rýži se zeleninou. Vybrala jsem si jako jediná chobotnici a během večera mi k tomu na talíři přistály ještě krevety, které nikdo nechtěl.
Moje menu:
- Předkrm bylo sushi,
- polévka rybí,
- hlavní jídlo tedy chobotnice s rýží,
- desert bílá čokoláda s mousse ze zeleného čaje.
Přítel mě upozorňoval, ať se nedocintám, že jsem v luxusní restauraci a že nemám dělat ostudu. A než to dořekl, už mi pár kapek z polévky čvachtalo v klíně. U mě jako obvykle … vodou jsem to trošku vyčistila a zasunula jsem se více pod stůl s tím, že mi to zase přivolal …
To bych prostě nebyla já, aby se mi něco nestalo, že?
Po objednávkách, předkrmu a polévce, přišla řada už na samotného kuchaře, který se uklonil, představil v angličtině a španělštině a začal svou show nad rozpálenými pekáči.
Půl hodinu vyhazoval naběračky, nože a jídlo do vzduchu, párkrát vyšlehl plamen až do výšky jeho kuchařské čepice a horko z ohně jsme cítili i na našich rozjařených tvářích.
Po půl hodince čekání, před každým návštěvníkem přistál talíř s jeho objednaným jídlem a při konzumaci jídla, nám kuchař uklízel před očima rošt. Po výborném desertu, jsme si mohli dát ještě na zapití něco tvrdšího, a pak už jsme se kouleli nočním resortem do pokoje, kde jsme s úlevou vydechli.
Byl to náročný den, ale příští měl být pouze válecí, abychom se připravili a pořádně si odpočinuli před dalšími dobrodružstvími, která nás čekají těsně po sobě.
Co vás čeká příště?
Mexický market a první suvenýry, také muzeum čokolády a peruánská luxusní restaurace …
Budu se na vás opět těšit, že se mnou okusíte další krásy tohoto místa …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka