Když jsme přijížděli do našeho útočiště, bylo něco málo kolem 13. hodiny odpolední. Jen jsme vstoupili do krásně vyzdobené recepce, už kolem nás pobíhala obsluha ve výši mého ramene se síťkami na hlavě a rouškou a nabízela nám vychlazené pivo nebo limonádu, popřípadě koktejl. Vše v nejvyšší kvalitě a výborné chuti. Také nás velice slušně upozorňuje, že v místnostech musíme mít nasazenou roušku. Navíc je desinfekce všude kolem nás. Upíjím přes brčko ze sklenice a jakmile dosrkám, opět si nasadím roušku. Dost nepraktické, ale pravidla dodržuji.
Čekáme v řadě, než nás zavolají k okénku, aby nám přidělili pokoje. Než dopiju svou první domácí limonádu, rozhlížím se po výzdobě a nestačím se divit. Všude vánoční ozdoby, baňky, světýlka, skřítci a typická americká vánoční cukrátka. Venku opět slunce a palmy a v dálce tóny mexické hudby.
Celá budova je zastřešená travnatou vysokou střechou. Do odjezdu nejsem schopna pochopit, z čeho to je. Můj pohled ale dál putuje po obchůdcích s klenoty a suvenýry a také po stěnách, kde nás přivítá první výzdoba s Mayskou tematikou. Jsem nadšena! Vůbec nedokážu pochopit, jak a kde jsem se tu ocitla. Ráj na zemi!
Střecha - detail ...
Ale pozor, už jsme na řadě ...
Mladá usměvavá Mexičanka u okénka nás zapisuje a seznamuje nás s chodem hotelu a celého resortu. Dostáváme osušky na pláž, kartu k pokoji, náramek modré barvy na pohyb v resortu a mapku resortu, která se skládá na několikrát, kde nám zaznačí nejen číslo pokoje 31226, ale i luxusní restaurace, které můžeme během svého pobytu navštívit a jsou v ceně našeho zájezdu zdarma. A pokud se ptáte, zda jsme je využili?
Jsme Češi, jasně že ANO!
Navíc jsme si tímto zpříjemnili i naše výročí, o kterém ještě bude během našeho putování řeč.
K našemu apartmánu nás dovezl minibus podobající se golfové káře vydlážděnou silnicí mezi palmami. Náš domov na pár dní se nacházel v oranžových cihlových domcích, přibližně dvě patra, na každém patře asi 6 pokojů. Pokoj, jak už jsme zvyklí, měl koupelnu se záchodem, jednu místnost s manželskou postelí a televizí, na to byl navázaný půl pokoj se sedačkou a balkón, tentokrát výhled mířil někam do džungle, za níž se skrývala frekventovaná dálnice. Od moře jsme byli trošku daleko.
A co je jiné než v Evropě?
Rozhodně splachování páčkou na toaletě, která je plná vody. Toaletní papír se vyhazuje do koše, ne do toalety.
Zamykání na dveřích se zamačká čudlík na kouli a při otočení automaticky čudlík odskočí a dveře se otevřou.
Zabydlujeme se rychle. I když jsme unavení, přesto se po sprše u západu slunce na balkóně rozhodneme projít se po resortu, zajít na jídlo do hlavní budovy a prostě začít užívat dovolené.
(Jen připomenu, že mám za 48 hodin naspáno tak 3 hodiny.)
Restaurace ...
První naše kroky vedou do restaurace, kde nás u vchodu zdraví mladá Mexičanka v místních šatech a při stříknutí desinfekce do našich dlaní se nás ptá, kolik nás je. Za zvuku mexické hudby, která hraje vlnícím lidem na venkovním parketu, vstupujeme do sálu a jsme usazeni ke stolu. Odložíme si svršky a zabereme stůl. Za hluku několika různých jazyků, kdy převládá angličtina, odcházíme do prostoru, kde jsou švédské stoly plné jídla.
U vstupu si musíme desinfikovat ruce a nasadit jednu rukavici, pak se vydáváme na okruh kolem stanovišť, abychom věděli, kde je co k nalezení a co si kde dáme. Kromě standardních stanovišť, jako jsou pečivo, jogurty, snacky, sladké nebo ovoce, nacházíme i stanoviště se steaky, sushi, evropskou kuchyni (především italskou) a hlavně kuchyni mexickou. Kromě mořských potvor bylo toto jedno z mých nejoblíbenějších stanovišť. Chtěla jsem ochutnat co nejvíc z této země, a proto snídaně, obědy i večeře jsem vybírala především z tohoto stánku. Tacos, burito a další věci, které jsem znala podle názvu, jsem si mohla vyzkoušet v místní kuchyni. A řeknu vám, že je to totálně jiná úroveň, než co známe v ČR.
Po jídle odfukujeme u kávičky a drinků z lobby na terase. Díváme se na mexickou kapelu a tančící, ploužící páry. Jsem sice docela vyčerpaná a raději bych už zalezla spát, ale máme takovou tradici, že se při příletu zajdeme pozdravit s mořem. A tak jsme se vydali k moři pěšky. Byla už noc a všude svítily jen vánoční světýlka přející nám krásné Vánoce.
Pozdrav moře ...
Vycházeli jsme z resortu a u brány stál ozbrojený muž se samopalem, který nás pouštěl a naváděl, kam máme jít. Na cestě jsme potkali ještě jednoho takového muže, a pak až jsme došli na pláž, kontroloval nás další chlápek se zbraní a psem, který měl na starosti další resort. Když zjistil, že jsme turisti, tak nás pustil k moři. Byla krásná noc a my se po dlouhé době opět přivítali na písečné pláži s mořem. Trošku pofukovalo, ale moře bylo klidné. Šumění mě začalo uspávat. Byl čas na návrat do pokoje. Po příchodu jsem byla tak unavená, že jsem po zalehnutí do postele hned usnula.
Dobrou noc a příště se podíváme na pláž, zvířátka, na místní folklór a do kuchyně jedné vyhlášené restaurace …
Začneme pomaličku ale o to intenzivněji…
Budu se na vás opět těšit příště…
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka