Greenwich park
Tak jako léto, tak i moje putování po Londýně se nachýlilo ke svému konci. Poslední zastávkou na mé cestě byl Greenwich park, který jsem měla pod okny svého ubytování a na který jsem se každé ráno i každou noc dívala z okna …
Kamarádi moji mě za gulášovou večeři trošku provedli, a i když mi park připomínal spíše prérii, kde bylo mnoho lidí, kteří měli stejný nápad jako my, a to brouzdat po areálu observatoře a nahánět veverky, které se absolutně nebojí nikoho a ničeho, tak jsme si to báječně užili …
Asi stojí za zmínku, že park je jeden z královských parků v Londýně a je z nich nejstarší. Původně sloužil na jelení honitbu…
Národní námořní muzeum …
Kromě Královské observatoře, kterou bohužel nemám ani na jedné ze svých fotografií, se v parku nachází také Národní námořní muzeum, z něhož mám naopak velké množství obrázků, především z výhledu od observatoře, protože se skutečně dalo na co dívat …
Jako v každém parku i zde lidé chodí na pikniky, poposedávají na zemi nebo na lavičkách, venčí psy nebo běhají. Pro mě tam byla i místa, která bych klidně využila na posezení a třeba i na psaní. Posuďte sami …
Víte, při mém zveřejňování letního speciálu jsem dostala na sociální síti dotaz, zda bych v Londýně chtěla žít?
Zamýšlela jsem se nad tím a snad pár let, proč ne. Myslím si, že má své kouzle a především mě inspiruje k focení a psaní, protože právě zde jsem potkala člověka, který mi pomohl vidět věc, kterou jsem doposud přehlížela. Australanka, která mi řekla, že mám „dobré oko“ a že bych se měla věnovat více svým fotkám a pořídit si dražší přístroj. Na základě tohoto popudu vznikl můj další projekt, který vám snad již brzy představím, ale teď ještě rychle zpět do Londýna …
Moje pouť zde pomalu končí a je nejvyšší čas na návrat domů. V hlavě mám srovnáno, co chci dělat dál, a vyrážím ráno na letiště Stansted …
Již při příjezdu na London bridge si všímám, že kolem dokola je hodně aut, všude jsou zácpy a především každou chvíli někde houká policejní siréna. Z pohodové cesty po Londýně se stává boj o čas, a proto měním plán i pro tentokrát a nejedu autobusem, ale vlakem. Již ve vlaku mě kontaktuje přítel a v telefonu vidím zvláštní zprávu, jestli jsem vpořádku?! Odpovím, že jsem, ale začínám být nervozní z toho obrovského letiště …
Až doma se dozvím, že v Londýně proběhl další z teroristických útoků, kdy Palestinec s britským občanstvím najel do betonového zátarasu u Parlamentu.
A já se pořád divím, proč se mnou moc lidí nechce cestovat …
Pak vejdu na letiště a projdu docela rychle přes check in, aniž bych potřebovala zapínací průhledné sáčky, které jsou tu zdarma připraveny pro cestující pro jejich drogistické zboží. Povzdechnu si, že nejsou i na českých letištích …
Velká hala je již plná čekajících cestovatelů, potkávám zde i ženu, která se mnou poletí do Ostravy a při příletu prošla stejnými potížemi jako já. Vyprávíme si o našich zážitcích a jsme obě plné dojmů a čas rychle letí. Konečně je přistaveno letadlo a my se svezeme vlakem dvě zastávky k našemu nástupišti 38 …
Let bych asi prospala nesedět před dvěma opilými Čechy a jednou mladou Češkou, která mi neustále bouchala do sedadla. Zažila jsem také let s malými dětmi a musím říct, že žádná slast to nebyla, když se jedno z nich při přistání pozvracelo. Při výstupu ani steward nepochopil, co mu pán vysvětloval, že to tam budou muset uklidit …
Musím však říci, že když letadlo konečně přistálo, byla jsem na sebe hodně pyšná a beru tuto cestu jako jedno velké vítězství …
Tímto končím letní speciál o Londýně a také 99. příspěvek. Příští příspěvek bude již 100 v pořadí. Děkuji, že čtete a jistě s cestovními příspěvky nekončím, protože se blíží další cestování …
Pokud jste zvědaví, kam to bude, tak zůstaňte se mnou. Zase příště na mém blogu u dalšího příběhu na shledanou …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka