ITÁLIE: Karnevalové Benátky …

Přípravy:

Když se blížil nový rok, řekla jsem si, že mi v roce 2019 chybělo cestování, a proto jsem se rozhodla, že v roce 2020 vše napravím. Již tehdy jsem měla pár tipů na destinace, které jsem chtěla navštívit v určitou dobu, a jako první mě trkly Benátky a karneval masek. Vyskakovaly na mě na internetu zájezdy již od listopadu a já hledala nějaký takový, kde bych si nemusela brát volno a mohla přímo cestovat z Ostravy. O víkendových zájezdech jsem slyšela lecos, ale zatím jsem je neměla možnost vyzkoušet, takže proč ne další poprvé …

Zájezd jsem tedy měla vybrán a nebylo to ani nic těžkého, protože jediný, který se konal z Ostravy, jsem nalezla na skrz.cz pod cestovní kanceláří A21. Problém spočíval v tom, kdo se mnou pojede na náročný výlet autobusem – v pátek 17:15 z Ostravy, jeden den v Benátkách, v neděli zpět. Ozývaly se různé hlasy, které se mě od tohoto zájezdu, který kamarádka nazvala „zájezdem důchodců“, snažily odradit. Přítel odmítl hned ze startu, protože raději cestuje svým autem …

Nevzdala jsem se a na výlet do Benátek jsem byla rozhodnuta jet za každou cenu, i kdybych vše měla zvládnout sama …

Ale co si budeme nalhávat, s parťákem je to vždy lepší, a když se mi ozvaly dvě duše, které byly stejně nadšené jako já, bylo mi o něco lépe. Na cestu z Ostravy jsme nakonec jely ale dvě, třetí ze zdravotních důvodů musela náročnou cestu opustit …

Výlet 14.2. – 16.2. 2020

Nastal den D a já si nabalila batoh jídlem a pitím, novou čtečkou, mobilem, powerbankou a také jsem si přibalila zrcadlovku, že ji poprvé vyzkouším v reálu. Již deset dnů předem jsem bedlivě sledovala počasí a bylo nahlášeno polojasno a příjemných 11 stupňů, což se do puntíku splnilo. Nástup do novějšího autobusu proběhl perfektně a i cesta v noci probíhala svižněji, než jsem předem očekávala. Jedinou nepříjemností byly toalety, ale na cestách se s tím musí počítat, takže jsem si kávu během převozu musela odpustit …

Přeprava loděmi:

Kolem 8 hodiny jsme již byli připraveni na přeplutí do Benátek z výchozího místa Punta Sabbioni. Přeprava funguje loděmi, které mají pevný řád, a za 20 Eur na den se můžete svézt i přímo v Benátkách, popřípadě k dalším ostrovům Murano a Burano. Síť a značení bych připodobnila mapkám, které nalézáte v jiných městech u metra,  a jako i v metru při každé jízdě si musíte cvaknout jízdenku (malá papírová kartička), terminál je vždy k nalezení na pobřeží u zastávek…

Jízdenka neplatí však na cestování gondolí, ta je placena zvlášť a cena se pohybuje od 80-150 Eur za půjčení celé gondoly, kde může sedět až 6 lidí. Zvláštností však je, že cena šplhá podle pokročilosti hodiny. Ráno je levnější než večer. Gondoliéři mají černobílá, nebo červenobílá pruhovaná trička a jsou to většinou muži. Od průvodkyně jsme se ale dozvěděli, že velice zřídka se objeví i nějaká žena, ale v Benátkách jsem žádnou takovou nezahlédla. Zastávky jsou označeny stojany …

Procházka po Benátkách:

Při doplutí na zastávku ZACCARIA, kousek od náměstí San Marco, nás již vítala první maska. Bylo teprve 8:45 a už se objevovali první turisté, kteří následovali své průvodce stejně jako my. Za necelých 10 minut se již hůře pohybovalo po náměstí a hledala se skulinka na nějakou pěknou fotku, přesto Vás jich ještě několik čeká …

Kdykoliv jsme odbočili z širších uliček do těch menších, lidí ubylo a také ceny za suvenýry se snížily. Nicméně pobíhání mezi uličkami bylo trošku chaotické a připomínalo bludiště, takže Vám doporučím koupit si malou mapku s hlavními památkami za 3,5 Euro a budete mít vystaráno…

A pokud chcete přistoupit na hru labyrintu, pak si pamatujte, že existuje 6 částí Benátek a na větších uličkách kromě názvů naleznete také tabulku s názvem náměstí a pod ní úzkou šipku, kterým směrem se máte vydat …

Naše první kroky mířily k náměstí San Marco, které jsem si určila jako hlavní bod orientace. Objevují se tu již první památky, které jsou viditelné  z lodi při příjezdu, první gondoliéři, první uličky tak typické pro Benátky a také první architektura. Poslouchám průvodkyni jen  na půl ucha a běhám sem a tam, abych si udělala první snímky, dokud nebude náměstí zcela plné, protože se zde odehrával hlavni program celého festivalu …

Také se rozbíhám za prvními maskami, které bych rozdělila do dvou skupin, a to masky místních a masky lidí z širší veřejnosti, kteří přijeli stejně jako my na karneval. Rozdíly z fotek jistě poznáte také, protože místní museli stát na určitých místech a jejich masky vypadaly honosně, zatímco turisté je měli o něco skromnější a běhali většinou po městě …

A ti, co přijeli zcela nepřipraveni, tak mohli zapadnout do některého obchůdku se suvenýry a nějakou tu masku si pořídit. Velkým hitem je také bílá, nebo černá maska, kterou si každý může dozdobit podle svého uvážení …

Šílenství masek se projevovalo i v krásně nazdobených výlohách, které připomínaly i svátek všech zamilovaných. U takových originálních výloh jsme dokázali stát i několik minut, dokud nás dav nepohltil, popřípadě nás neposouval dál do víru reje …

Občas se samozřejmě stalo, že se některá z masek nechtěla nechat vyfotit, protože někam spěchala, ale to nějak k festivalu patří …

V rychlém sledu následovaly další památky – most Ponte di Rialto – vidíte ho u fotky hrabat v bílém, na kterém se dalo velice špatně pohybovat kvůli turistům. Průvodkyně nás dovedla i na zeleninový trh, který byl zakončen trhem rybím, a pak jsme se již vydali studovat město na vlastní pěst …

Chuť Benátek:

Naším prvním cílem bylo něco v Benátkách ochutnat a výběr padl nejen na pravou italskou kávu, pizzu, ale také místní koblížky, které chutnaly hodně po citrónu. Nepatří mezi mé oblíbené, ale bylo to něco nového a určitě jsem nic takového ještě nejedla …

Na posezení nás zvaly i obchůdky plné zmrzliny, popřípadě cukrátek, bonbónů a čokolád …

A pak nás již čekalo bloudění mezi uličkami, které jsou tak typické z obrázků cestovatelů, že jsem neodolala a také jsem si pár zajímavých míst vyfotila. Tu atmosféru nelze popsat, dá se jí předat pouze vizuálně ….

A co mě na Benátkách překvapilo?

Toalety a zápach:

Největším překvapením celého výletu byly toalety, které připomínaly většinou turecké záchody, a cena za použití veřejných záchodů se vyšplhala na 1,5 Eur. Proto nám bylo doporučeno, raději si koupit kávu na stojáka (pokud si ke kávě v kavárně sednete, pak zaplatíte vyšší cenu, než když ji pijete na stojáka) a využít místní toalety přímo v kavárně nebo baru. V obchodním domě jsou pak toalety také zcela zdarma …

Pokud se rozhodnete přecejen využít veřejné toalety, pak se opět orientujte šipkami na hlavních uličkách, které Vás navedou na nejbližší …

Protože jsme na místě byly v zimě, tak jsem žádný zápach nikde necítila, ale je možné, že v létě to vypadá jinak …

Zásobování:

Raritou je také zásobování Benátek. Statní muži běhají s rudlou s balíčky po uličkách a pokřikují na kolemjdoucí, aby uhýbali z cest. Auta tu žádná nikde nenajdete …

A na závěr Vám sem ještě přidám jeden soubor masek, které jsem na své cestě srdcem města potkala. A pokud se bojíte, že tím naše cesta skončila, tak mám pro Vás ještě jeden příspěvek, který se bude týkat ostrova Burano, který jsem také navštívila. Ale o ostrově krajek až příště …