ITÁLIE: Burano – ostrov krajek …

Benátky jsem ve vyprávění opustila v odpoledních hodinách, kdy se návštěva turistů této lokace ztrojnásobila, a to byl impulz k tomu, že jsem se svou parťačkou odjela na jeden z ostrovů…

Nejvíce propagované ostrovy v okolí Benátek jsou Murano – ostrov skla – a Burano – ostrov krajek a barevných domečků…

Abychom nemusely spěchat k autobusu, rozhodly jsme se dát šanci ostrovu Burano, kam nás odvezla loď místní dopravy (tatáž jízdenka za 20 Eur, na kterou jsme jezdily celý den). Rozloučily jsme se s Benátkami a po 40 minutách plavby jsme se dostaly na ostrov Burano, kde jsme se mohly porozhlédnout…

Již první uličky nás lákaly místními krajkami, a dokonce bylo možno i nahlédnout do obchůdků, kde seděly staré babičky a přímo před vašima očima háčkovaly výrobky, které jste si poté mohli zakoupit…

Tradice krajek je zachována již od 15. století a předává se z generace na generaci, ale přesto část z nich jsou na ostrov již dováženy. Místní si své krajky chrání, a proto žádný z turistů nesměl vzory fotografovat. Pokud byste ale přesto chtěli poznat celou historii krajek, pak můžete navštívit muzeum krajek Museo del Merletto. My jsme ho nehledaly a pokračovaly jsme směrem na náměstí …

U prvního bistra jsme se posadily, abychom nasály atmosféru. Daly jsme si tradiční italskou kávu a něco dobrého na zub. U mě vyhrál pistáciový cheesecake, který byl neuvěřitelný. Pokud někdy na tento ostrůvek zamíříte, pak nezapomeňte navštívit Bistro 307 (viz 3. fotografie na 1. obrázku). Nejen dobře pečou a vaří kávu, potkáte zde usměvavou obsluhu, máte krásný výhled na zvonici kostela San Martino, ale i toaleta je bezplatná a standardní (ne očekávaný turecký záchod) …

Cesta vedla kolem dalších obchůdků se suvenýry, kde se objevovaly i výrobky z Murana – ručně vyráběné sklo. Některé obchůdky svými výlohami a zbožím odkazovaly na karnevalové Benátky …

Postupně jsme se dostaly až na náměstí, jejíž dominantou je zvonice kostela San Martino, která je mírně nakřivo. Spousta návštěvníků si hledala místo, kde by mohli cvaknout fotografii, jak ji podpírají. Mě spíš zaujaly barevné domečky, kvůli kterým jsme si ostrov vybraly …

Fasády se začaly pomalovávat údajně kvůli námořníkům, aby poznali své domovy již z dálky, když se plavili po moři a vraceli se domů. V současné době se spíš ostrůvek vylidňuje, a tak jsou některé domečky neobydlené a na prodej …

Měly jsme to štěstí, že jsme se na ostrově zdržovaly v době, kdy pomalu zapadalo slunce, což ostrovu dodávalo skutečně romantický nádech. Trošku se ochlazovalo a byl čas na odjezd do Punta Sabbioni, kde nás čekal autobus a několikahodinová náročná cesta zpět do České republiky …

Ještě tedy pár cvaknutí fotoaparátem v mobilu, který se mi pomalu vybíjel, a pak už jen 20 minutová cesta s přestupem na jinou loď do našeho výchozího bodu. Poslední ohlédnutí za vzdálenými Benátkami a ostrovem Burano, než vše zahalí tma …

V Punta Sabbioni jsme o necelou hodinku před odjezdem, a proto ještě zasedáme do místní restaurace, dáváme si opravdovou italskou kávu a dobíjím si mobilní telefon. Vyprávíme si, jaké to v Benátkách bylo, a prohlížíme si ukořistěné suvenýry, které se budou krásně vyjímat doma na stěně, popřípadě udělají někomu radost.

Shodneme se, že se do Benátek musíme ještě jednou vrátit …

Cesta autobusem se nám trošku protáhne, protože dva pasažéři nestihli doběhnout včas k lodi, která byla natolik přeplněná lidmi vracejícími se do přístaviště, že se na loď nedostali. Ostatní čekáme v autobuse připraveni k odjezdu, než dorazí i ostatní. Čekání se protahuje na 45 minut …

Nikoho jsme ale neztratili, a poté se již plynule vracíme do České republiky a potažmo Ostravy v ranních hodinách v neděli. Kolem 10. hodiny již ulehám ve vlastní posteli a dospávám náročný víkend …

Tím ale mé dobrodružství nekončí. Po návratu asi 3. den začínám mít rýmu a ve čtvrtek již pracuji z domu. Teplota se žádná nedostavuje, ale i přesto se nechávám vypsat lékařem. Týden na to přichází zprávy, že Benátky jsou ohniskem koronaviru, a já zůstávám do konce týdne doma, abych dodržela karanténu. Kamarád z ČTK vyzvídá, zda nemám koronavirus, stejný dotaz přichází od příbuzných i kolegů z práce.

Byl to jeden z nejhorších týdnů, kdy zjišťujete, jak strach nabourává váš každý den. Ke konci léčby jsem již nezapínala zprávy a nekomunikovala jsem příliš se světem. Parťačka neměla žádné příznaky a mně se vrátilo pouze nachlazení, které jsem měla před odjezdem. Karatnénu jsem však pečlivě dodržovala i dalších 14 dní …

Ani tato zkušenost mi však nezničí to krásné, co jsem během pár dní zažila. I když cesta byla hodně náročná, nevylučuji, že se do toho opět pustím, až se otevřou hranice. Výlet splnil veškerá očekávání, a dokonce je i předčil, ale chápu, že ne všem tato forma dopravy vyhovuje, protože se nevyspíte a nemáte komfort. Můžu jen vzkázat:

„Milé Benátky, já se ještě jednou vrátím.“