Puerto Rico
I když celá dovolená je především o našem cestování, dali jsme jeden den šanci někomu jinému, aby naplánoval náš volný čas a my si odpočinuli. Vybrali jsme si výlet na oceán, abychom si prohlédli kosatky, delfíny a velké želvy ve svém přirozeném prostředí …
Pohodlně se usaďte, připravte si sklenku vína nebo hrníček horkého nápoje a nechte se unášet vlnami příběhu…
Loď Spirit of the sea nás čekala zakotvená v dalším z přístavních měst Puerto Rico, kam nás dovezl místní autobus přímo od hotelu. Vše mají naplánováno na minutku přesně, protože než jsme překontrolovali naše lístky a dostali letáček s vyfocenými rybkami, už dorazil náš koráb … I když o kousek dál byl zakotven zajímavější starší kousek, který lákal k pirátským bitkám …
Nastoupili jsme na loď a v několika jazycích za kymácení bárky obklopeni vodou a azurovým nebem jsme si vyslechli, že možná neuvidíme nic a že jsme si zaplatili výjezd na loďce na Atlantský oceán zcela zbytečně … Nebylo zbytí, pluli jsme již notnou vzdálenost od břehu a doplavat zpět by zase nebylo tak snadné…
Hlavou mi problesklo, že já – suchozemec asi za chvilku stejně budu krmit rybičky, protože kolísání nabralo různých směrů, a proto z toho výletu stejně nic mít nebudu. V určitou fázi plavby jsem si připadala jako na horské dráze, a to jsem se zpočátku zasmála vtipu naši průvodkyně, která hlasem stewardky v letadla zahlásila, že si máme zapnout bezpečnostní pásy, které samozřejmě nikde na lodi nejsou (kéž by byly, nemusela bych se křečovitě držet zábradlí) …
Na lodi se také rozrostla zajímavá hra, kdo bude první, kdo upustí fotoaparát do oceánu, nebo kdo první přepadne přes zábradlí. A pak jsme se z tipujících změnili na turisty, kteří slovy „och“ a „ach“ plašili místní delfíny …
Přiznávám, i já jsem patřila mezi ty zoufalce, kteří se snaží natočit hejno delfínů a vyfotit želvy v jejich původním prostředí, bohužel při kymácení lodi bylo dost náročné udržet nejen mobil, ale i žaludek. A tak jsem si usrkla místní pivo, zamávala do kamery příteli, který katastroficky předpovídal, jak zůstaneme viset někde na oceánu a už se zpět nevrátíme, a užívala jsem si výhled na vlny, racky, želvy a delfíny. Velryby se neukázaly …
Když se budete hodně snažit, tak toho jednoho delfína, který se obětoval, aby ho na snímku zachytila i má maličkost, spatříte zde:
Závěr výletu bylo zakotvení na širém oceánu, malá svačinka z místních pokrmů a velké finále: možnost vykoupat se v Atlantském oceánu. Přistaví vám na přídi a na zádi schůdky k palubě a vy můžete lehce skočit do vody, a pak po schůdcích zase vylézt … Opět já suchozemec jsem byla nejvíce váhajícím tvorem na palubě, ale nakonec se mi to přecejen nějak povedlo překonat a zbyla mi parádní vzpomínka …
Ze svého životního checklistu si tedy mohu odškrtnout, že jsem plavala v
Atlantském oceánu …
Než náš výlet skončil, zažili jsme ještě jednu akci, kdy na loď naskakovala ze skútru míjející naši loď holčina, která prodávala suvenýry – naši fotku nebo klíčenku s naší fotkou. Klíčenku mám doma …
A co přijde příště? Cesta na jednu z nejvyšších hor a návštěva národního parku. Něco pro milovníky krajinek a vyhlídek, tak už se těším zase za pár dní …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka