Alpy …
Uběhl další měsíc a moje kroky se daly opět do pohybu. Tentokrát zamířily na další ostrov z Kanárských ostrovů, a to GRAN CANARIA …
Abyste se někam dostali, musíte letět, a tento příspěvek je o cestě na tento krásný ostrov. Věřte, že se nebudete nudit, protože i mě překvapilo, jaké zajímavé věci můžete zažít při letu …
Jako každé ráno jsem byla zcela bez sebe, že musím rozlepit oči a vyrazit na letiště v Katowicích, především když vím, že mě venku čeká dost velká zima …
Den před odletem jsem si kupovala nový kufr a ještě ráno jsem na něj uvazovala fialové kostkované mašličky, aby bylo zcela jasné, že tento kufr patří mně …
Na letišti typický shon. Odbavení kufrů bylo u terminálu A a průchod přes bezpečnost zcela „logicky“ u terminálu B, takže jsme hned po ránu proběhli párkát letiště tam a zpět. Mám podezření, že takto cestovatele připravují na zpoždění letu mírnou rozcvičkou…
Když mi letuška překontrolovala letenku, pas a brána k autobusu se otevřela, byla jsem napjatá, co mi dnešek připraví. Hned při nástupu do autobusu, který nás všechny přepravoval, se dopravní prostředek rozhodl, že nikam nejede. Museli jsme si všichni přestoupit …
Do letadla jsem se dostala hladce i včas, nicméně kvůli letovému provozu jsme měli hodinu zpoždění, takže 5 hodinová cesta se náhle rozrostla na hodin 6. Trpěli jsme všichni v obrovském letadle, které mělo velmi málo místa na nohy. Tehdy jsem si říkala, jestli to stojí skutečně za to. Objednala jsem si šampus na zmírnění utrpení, když jsme vzlétli a konečně jsem uviděla tak známou šlehačku z obláčků …
Špunt vůbec nevyletěl a ani nijak výrazněji nebouchl, což bylo trošku zklamání, ale alespoň se hodil k umělohmotným kelímkům a krabičce s čipsy …
První hodina ve vzduchu byla za námi a já se snažila spát. S malým dítětem lomozícím přede mnou se to moc nedalo, a tak jsem se dívala z okna a teprve tehdy jsem pochopila, že někdo přece jen létání může mít za obrovský koníček …
Nejprve nic nevidíte, protože vám výhled zakrývají mraky, které vám připomínají našlehané mléko z ranní kávy. Pak se však vše roztrhne a najednou vidíte hory se sněhem na vrcholcích, údolí, malé domečky, klikatící silnice a zelené pásy stromů, azurová jezera a zemi, která se vám ztrácí pomalu pod „nohama“. Krůček po krůčku, až už z ní nevidíte ani malý kousíček, jen modrý oceán …
V tuto chvíli začínám, já – suchozemec, panikařit. Uklidním se, až mé oko opět spočine na kousku pevniny. „Ostrov!“, zvolám a jako ztroskotanec vděčím všem božstvům, že přilétáme na místo. Ještě půl hodinky kroužíme nad malými ostrůvky, než kovový koráb lehce dosedne na rampu letiště hlavního města Las Palmas …
Na záchodcích se převlékám z bundy do kraťasů a venku mě přivítá příjemné teplo. Nasedám do autobusu, který nás, odvážné cestovatele, odváží do víru rekreace na jižní cíp Gran Canaria do městečka Mogán. Mým azylem se po několik dní stává hotel Mogán Princess & Beach club resort a já už se těším, co mi další dny přinesou …
Budu se těšit u dalšího příspěvku …
P.S. 1. příspěvek přímo napsaný na cestách 🙂
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka