14. Kapitola Výtahová katastrofa …

Havárie s pitnou vodou vznikla následkem nepovedeného černého kouzla, které paní Slepičková zkoušela z knihy kouzel. Nikomu se však o tom nezmínila, aby neztratila tvář. Černé kouzlo ale na čas zasáhlo celý panelák negativní, katastrofickou energií, která se brzy opět měla projevit. Kdo si však černého Petra vytáhne, ještě není rozhodnuto …

V paneláku s čarodějnicemi žijí i stařenky, které černému kouzlu nepodlehly. Vládnou bílou magií, ve většině případů jsou milé a pro vypoulené slepičí oko neviditelné. Poznáte je podle huňatého psího společníka, který jim běhá kolem berlí a francouzských holí.  Nemaskují se, nevyklání se z okna a nezajímají se s vervou o situaci v paneláku. Žijí svůj život vpoklidu a nasávají léčivou energii z bylinek a přírody. Ve výtahu vás pozdraví s úsměvem většinou v bílém ošacení, rozhovor však nikdy nezačínají, jsou příliš zakřiknuté nebo zamyšlené. Připomínají lékařky a léčitelky …

Nevýhodou je, že díky množství informací o magických bylinách, které musí každý den nasávat, přicházejí rychleji o úsudek a také mají problémy s pamětí, takže  není divu, pokud se zastaví s někým z paneláku, ani neví, o koho se jedná, kdo se s nimi zastavuje v krátkou rozpravu. Můžete se pak přistihnout v obdobné situaci neustále dokola …

Vlídné kouzelnice jsou uvězněné ve vlastním světě bílé magie …

Léčitelka i tento den vyrazila se svým společníkem na toulky po okolí, hledala své čtyřlístky a byliny, které nemusela sbírat za úplňku, kochala se jarní přírodou a bílý klobouček jí stínil před slunečním jasem. Z proutěného košíku, který se jí kymácel na pravé ruce, již vykukovaly rostliny různých barev a vůní a stromy ševelily oslavné písně slunečním paprskům. Aura léčitelky zářila. Psí společník s láskou pohlížel na svou majitelku a radostně běhal po okolí …

Čarodějnice Mařka sedí u ranní kávičky vystavená v okně. Tekutý studený patok už dávno ztratil svou lahodnou kyselou chuť černého kofeinového nápoje a z rána se stalo rázem dopoledne. Jak čas rychle letí, když Mařka pozoruje kouzelnici a zapisuje si do notesu hlášení pro další agentky. Ještě bílou magii vidí, protože se ji nepovedlo zcela proměnit v bosorku, čehož hlavní čarodějnice Slepičková využívá jako tajnou zbraň proti nic netušící nepřítelkyni …

Léčitelka vstoupí do výtahu i se svým psím společníkem a železné monstrum se za zvuku ženského hlasu rozjíždí do prvního poschodí. Při svém pohybu sténá a ve výtahu se ozývá zvuk zkrouceného železa. Ve třetím patře se zcela zastaví. Doteď aktivní pejsek ztichne a po chvíli začne vrčet na černý oblak, který okousává stěny výtahu. Léčitelka dvakrát zazvoní na výstražný zvonek v kabince. Odpovědí je jí nepříjemné ticho. V krátkých intervalech se opakovaně ozývá zvuk zvonku a štěkajícího, kňučícího psího volání, které však nikdo neslyší …

Jedna ovečka přesto zaslechne prosebné zvonění a nahlásí vše novicce, která je domovnicí.

“Myslíte, že je někdo uvězněn ve výtahu?” nevěří novicka a podrbe se na bradě, kde ji začíná růst bradavice.

“Slyšíte přece to zvonění!” přesvědčuje ovečka agentku.

“To je zvláštní, viďte …, ale ubezpečuji vás, že tam nikdo není. Mimochodem, jak jsem sdělila již před chvílí, opraváře jsem již zavolala,” prohodí novicka, ale nic dalšího neudělá. Jen pokrčí rameny a zavře dveře.

Ovečka odchází do svého bytu a nechává zvonek zvonkem v domnění, že pokud se výtah pokazí, dochází k jakémusi automatickému upozorňování podle určité frekvence.

O pár hodin později vysvobozují naši léčitelku z výtahu. Její aura je temnější a její pohled ztratil lesk. Kabinka ji uzavřela v bílém magickém světě. Rostliny uvadají v košíku, pejsek již ani nepípne. Čarodějnice jásají a paní Slepičková po dlouhé době spatří tvář kouzelnice, kterou podpírají ruce osvoboditele a doprovázejí ji do jejího bytu.

V souboji s černou magií, tentokrát bílá prohrála …

Pokračování …

Předchozí …