Pomalu se chýlí rok života v novém domově ke svému konci a plíseň černého kouzla se rozlézá po stěnách bytu. Smrdící žíravina páchne z omítky, jak se temné kouzlo snažím v zelených gumových rukavicích vymítat z našeho života. Duševně se přitom připravuji na jámu lvové, v níž mě čekají všechny nestvůry z paneláku, který obývám. I nejobávanější komando paní Slepičkové. Odpoledne totiž míjím pozvánku na vývěsném místě se seznamem aktivit, které budou probíhat:
Blíží se roční vyúčtování …
Při tomto aktu jste pozváni do nejtemnější kopky paneláku, která se nachází – jak jinak než – ve sklepě. Místnost, která kdysi sloužila jako mandlovna, je po celý rok veřejnosti uzavřena a zamknuta na dva západy. Od doby, co se již nepoužívá na společné praní, čarodějnice si zde míchají své lektvary, a proto vlhkost stále sálá ze stěn. Místní obyvatel se může jen dotazovat: ,Odkud asi přišla ta zelená houba ?!’
I divá zvěř v podobě místních pavouků se danému objektu vyhýbá a opouští ho, jakoby utíkala před nestvůrou z dávných dob… Jen ta plíseň se rozlézá po jedné straně stěny až k bytu v pátém poschodí.
Souboj Titánů mezi Slepičkovic klanem a místními obyvateli pokračuje ...
Když se přiblíží hodina H ve dni D, ucítíte lehký závan plesniviny a silný čmoud, když čarodějnice ve velkém množství míjí vaše dveře. Zamrazí vás, když uzamykáte dveře a vydáváte se po schodech do přízemí, protože k výtahu se pro velký nával samozřejmě nedostanete …
Ovečky se řadí ve frontách na chodbě a tiše si špitají se stejnými obavami, zda prokletí čarodějnic přežijí bez újmy na zdraví. Někteří s kruhy pod očima a rozevlátými vlasy, jak urputně bojují proti ošidnému nepříteli ve stěnách. Nemají čas předat si zkušenosti o zeleném tvorovi, protože jsou nahnáni do místnosti plné výparů. Někteří umdlévají a sesouvají se na židle, jiní se křečovitě drží dveří. Čarodějnice nakonec ustupují davu a nechávají otevřené dveře, a tím i možnost pro rychlý únik z daného objektu …
Tiskovou mluvčí se stává novicka, která je v zácviku, a líbezným hlasem podsouvá svému publiku fakta o domě. Oblouky se vyhýbá zelené plísni, stejně jako pohledu paní Slepičkové, která sedí přímo naproti jevišti ve vypolstrovaném křesílku v úlu svých podporovatelek …
Když se podepíše absence, schválí nové nájemné a rozdělí finance z fondu oprav na příští rok, ujme se slova její výsost k tématu bezpečnosti kurníku. Nechtějí přeci, aby se jiné gangy dověděly o jejich nejtajnějších lektvarech:
“Ve vedlejším schodišti proti případným zlodějům zavedli kamerový systém. Nainstalovali je ke každému vchodu a kriminalita se u nich snížila o několik desítek procent!” řekla babka s důležitostí posledního bramboru ve sklepě.
Novicka do šmíráckého plánu bosorek není zahrnuta, a proto se zahihňá a zaprotestuje:
“Nebudeme přece investovat tolik financí z rozpočtu, když se snažíme umořit dluh na domě. Máme tady dost zvídavé sousedy, kteří jsou celé dny doma a mohou tento objekt pohlídat …,” zajíkne se, když z očí agentky začnou sršet blesky, protože nemístnou poznámkou prozradila něco, co prozrazeno býti nemělo …
“A co nějaká maketa kamery?” lísá se Mařka, aby podpořila plán své vůdkyně a alespoň trošku její hněv uklidnila.
Novicka opět zaprotestuje:
“Teď na to bohužel nejsou peníze v rozpočtu,” máchá přitom dokumenty před obličejem. Ostatní ovečky zvedají ruce; dávají tím za pravdu novicce a odhlasuje se další bod.
Čarodějnice vzteky mlčí a koulí očima pod popelníky. Je si vědoma faktu, že hrníčková metoda začíná být zastaralá, a tudíž kamerový systém by byl pro její účely zcela vyhovující, především když část obrazovek bude naistalováno u ní v bytě. Novicka si může být jista, že si její hořkost vypije až do dna …
Vnitřní spory nahlodávají soudržnost skupiny agentek …
Obyčejný obyvatel tiše zajásá …
Pokračování …
Předchozí …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka