Národní park …
Původně se tento článek měl jmenovat „Cesta za vodopády“, ale až těsně před vstupem do národního parku nám bylo řečeno jedním místním obyvatelem, že pokud chceme vidět vodopády, tak jsme si vybrali špatné roční období. Lze je totiž vidět jedině v zimě, kdy je na ostrově voda …
Ale nebojte se, uvidíte i tak docela dost z místní scenérie, a to především turisticky založení čtenáři, i když tedy vodopády to dozajista nebudou, jak také vidíte na druhé fotografii tohoto příspěvku … Kdo stále pochybuje: Ano, je to první navštívený vodopád …
Je těžké vybrat z těch spousty fotek ty nejzajímavější kousky, které by vás na Gran Canarii navnadily, ale každá cesta po ostrově začíná cestou v autě. Takže můžeme začít někde tady. Nasednete do auta, a pak klikatící silnice vypadá nějak takto:
Teď se jistě budou všichni fotografové držet za hlavu, že fotím za jízdy. Milí umělci, promiňte, ale mně i ta cesta přišla zajímavá. A proč?
Kde prosím vidíte vedle asfaltu horu s palmovým zátiším?
V České republice těžko!
Mě tato kombinace vyloženě fascinovala, neboť jsem ve svém fotoaparátu takových fotek našla více, a to především v kombinaci palma a hora …
Také se vám krajina, kolem níž jedete, mění každou chvíli, takže jedete třeba po pobřeží, kde vás od srázu odděluje jen kousek kovu nebo dřevěná svodidla, a pak najdete místo těsně před výšlapem na nejvyšší horu ostrova, kde se točíte fotoaparátem dokola a při každém cvaknutí obrázku vidíte přes hledáček úplně jinou krajinu …
Můžete posoudit sami. Tyto tři fotografie vznikly na jednom místě a byly foceny pouze na jednu stranu do oblouku. A co byl větší zázrak, žádnou z těchto tří fotografií jsem neupravovala a oblohu jsem také nijak nepřibarvovala. Mraky si hrály na honěnou bez mého popudu …
Cesta nás dál vedla k jednomu z nejvyšších vrcholů ostrova s názvem Pico de Nieves, který měří 1949 metrů. Celou dobu jsem si myslela, že Gran Canaria je spíše přímořským letoviskem, ale evidentně je známá i turistikou, protože nedaleko od vrcholu jsou místa vyhrazena pro kemping a také jsme potkávali lidi, kteří dávali přednost trampování před hotelem a oceánem …
Pico de Nieves
Nejvyšší hora je atrakcí celého ostrova, a proto nebylo divu, že se tu sešla docela velká skvadra lidí. Fotografování bylo trošku obtížnější, ale výhledy byly nádherné …
Zdrželi jsme se jen chvíli a pokračovali jsme za dalšími vodopády. Při cestě na místo určení, kdy nás GPS vedla po všech čertech a ďáblech a to nejen autem, ale i chůzí, jsem se kochala rostlinami, které u nás zase tak moc k vidění nejsou. Především se mi líbilo, že u nás propagované léčivé aloe vera tu roste jako plevel …
Ač jsme následovali povely z GPS, nebo označení u cest, žádný vodopád jsme nenašli, a tak jsme již z druhého místa odcházeli s prázdnou …
Dobrá, možná ne úplně s prázdnou, protože krásné fotografie se přece dají ulovit všude, jako třeba z netypických kamenných růží …
Po této zkušenosti jsme si namířili do města Agaete, kde se měl nacházet vstup do národního parku a poslední dopředu naplánovaný vodopád. Na cestě a v městě Agaete jsme se náhodou setkali se třemi společenskými událostmi:
1. událost byla svatba v městečku, kde jsme se zastavili na pozdní oběd a ochutnali jsme něco z místní kuchyně.
2. událost byl závod truck climbing, ke kterému se vrátím v příštím článku, když navštívíme město Maspalomas a pošmáknou si na tomto článku především automobiloví nadšenci ..
3. událost byly místní tradiční slavnosti přímo v městečku v národním parku. Na cestě k vodopádům nám hrála hudba a potkávali jsme obyvatele, kteří byli oblečeni do španělských kostýmů, věčně usměvaví a s písní na rtech …
Cesta k vodopádům byla mírně spletitá, uzoučká a hlavně plná kamenů. Již se smrákalo, když jsme přicházeli k místu, kde už z dálky bylo vidět, že voda ani zde není, ale přesto byly výhledy jedny z nejkrásnějších, které jsme na ostrově viděli …
K vodopádům jsme se již nedostali, protože mi na jednom kameni uklouzla noha a natáhla jsem si sval, a tudíž byl nejvyšší čas otočit se a vrátit se k zaparkovanému autu u silnice. Nechtěla jsem si zkusit služby místní nemocnice a let v helikoptéře mi připadal jako dobrý nápad jen jako místní atrakce …
A co na vás čeká v příštích článcích?
Jak jsem již avizovala, tak nám zbývá především město Maspalomas, v němž uvidíme něco z motoristických sportů, vyhlášené duny, maják a nuda pláž …
Doufám, že se těšíte jako já … Díky, že čtete …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka