8. Kapitola Kolaudace …

Po návratu ze sabatu se čarodějnice semkly kolem své včelí královny. Žal ze ztraceného mopu ji natolik oslabil, až potřebovala načerpat síly ze svých vrstevnic. Přimkla se ke svému roji o to více a rozdávala nové úkoly číhající na nic netušící obyvatelstvo paneláku.  Rozesílala své agentky do všech poschodí pro informace a dělala si poznámky …

Útok se blížil. Ale kdy nastane a kdo bude ve středu zájmu?!

Kdo to všechno odnese? 

Toť otázka …

I nic netušící obyvatel prochází jistými rutinami. Nejprve se zabydlí. Poté se seznámí s okolím a pozve na návštěvu přátele, aby novou situaci oslavil. Takzvaná kolaudace. Kdo by ji neznal?! Nicméně když žijete ve sluji s komandem, musíte dávat vědět dopředu. Agentky vždy potřebují vědět všechno. Pokud tak neučiníte a nevyvěsíte oznámení, je hned oheň na střeše a můžete si být jisti, že vás kromě pozvaných hostí čeká i jiná návštěva …

Blížila se hodina desátá a kukaččí hodinky zakukaly dvakrát, je tedy půl desáté. Paní Slepičková čechrá své peří a běhá kolem zdí, kontroluje situaci. Žádná hudba, žádný štěkot, žádné vrzající židličky. Zalehne do postele a vzývá všechna čarodějná božstva, aby si přivolala sladký spánek plný trýznění svých spolubydlících …

A najednou slyší z vedlejšího pokoje smích, rej a příběhy, které se linou po chodbách. Napruženě vstane ze svého pelechu a zavrčí. Každý soused je na přivítanou obeznámen s pravidly, každá ovečka přece ví, že kvokající individuum zaléhá v deset hodin a nechce býti při tom aktu rušeno …

Z vedlejšího bytu se ozve hlasitý mužský smích, veselé švitoření. Agentka zavrčí ještě hlasitěji a vypouleným okem kontroluje kukačkové hodiny. Jak někdo v jejím domově může byt šťastný, když ona nikomu nic neschválila? Začne běsnit. Bezhlavě  běhá po pokoji, poté se obleče a jde si stěžovat dalšímu sousedovi na poschodí …

Soused v pyžamu rozespale otevře dveře. Nechává se zhypnotizovat skřehotavým hlasem, který se na chvíli změnil ve vábení sirém. Čarodějnice je  spokojena a vysílá svého Golema do akce. Mezitím se schovává ve své sluji a poslouchá připlácnutým uchem na dveřích, jak se její kouzlo zdařilo …

Golem prudce zabuší na dveře, které se několikrát zachvějí v pantech. Moje návštěva se ztiší. Bouchání se ozve znovu, jakoby se hrouda tuku snažila projít skrz. Otevřu dveře jen na skulinku. Hrouda svalů v o jednu velikost menším tričku se postaví do výhledu. Věřím, že pokud bych ho potkala někde v noci na ulici s tou vyholenou hlavou, tak bych odhodila peněženku a utíkala pryč …

“Dobrý večer, rušíte noční klid,” začne nevrle soused.

“Dobrý, nerušíme, ještě není deset hodin!” odpovím.

“No, to už máte za chvilku,” znovu oponuje soused a staré hnědé  pyžamo se mu více přilepí na tělo. “Bydlím přes chodbu, a přesto vás slyším.”

“Je pátek večer 21:45, nemáme puštěnou hudbu, televizi, ani cokoliv jiného a jen mluvíme. Za chvíli odcházíme, takže nerušíme noční klid.” zabrblám a dochází mi trpělivost. Golem náhle změní taktiku:

“No, já bych si ani nestěžoval, ale byla za mnou paní Slepičková, že ji rušíte,” jakoby kouzlo pominulo.

“Jak jsem řekla, za chvíli odcházíme. Paní Slepičková večerku jistě stihne,”  zavírám dveře a hrouda tuku se odvalí do svých dveří. Na chodbě je klid. Balíme se a odcházíme do noci. Agentka Slepičková vítězí a ulehá do  kurníku …

♥

O pár dní později probouzí celý panelák ve 3 hodiny v noci vytí s nápěvem písně Hurikán od Dalibora Jandy. Vlkodlaci zapíjejí novorozeně. Pokračuje Turbo a píseň Chtěl jsem mít … Paní Slepičková běhá od zdi ke zdi, od okna ke dveřím, poté se vyčerpaně svalí do kurníku. Zůstává schoulená pod peřinou a ani nepípne. Golem není doma, nemá koho posednout démonem, a tak se zrodil první odpor proti vládnoucímu černému kouzlu.

Vlkodlaci vítězí …

Pokračování …

Předchozí …