Moje nejhorší obavy se naplnily. Jednou ráno se komando pěti agentek ve formaci seřadilo před domem. S hůlkami, batohy na zádech, každá v ruce držela jeden leták ze super- nebo hypermarketu, i když před ostatními nájemníky dané relikvie schovávají a na schránkách mají velkým písmem vylepeno: NE REKLAMY!
Některé z obludek jsou o berlích, jiné s francouzskými holemi nebo bez nich. Paní Slepičková kritickým okem prohlédla jejich oděv, který by měl splývat s regály v nákupních střediscích. Čím květovanější a barevnější, tím lepší, protože pojme větší škálu barev na regálech. Dvakrát se prošla tam a zpět, jako generál před útokem. Když byla s inspekcí spokojená, srovnaly krok a vylétly z hnízda do akce …
Již v tramvaji využily první zbraně – koulení očí a výrazu, který by rozplakal i štěně, aby obsadily nejlepší pozice. Ženštiny v první řadě v mírném předklonu poplácaly hůlkami cestující, a poté zasedly na sedačky označené červenými kříži. Nastal čas na válečnou poradu; začaly se domlouvat na strategii co nejlevnějšího nákupu …
Při spřádání plánu byly vyrušeny revizory. Mávnutím kouzelného proutku se z čarodějnic stávají letité dámy, které si stěžují na místní výrostky silným dopravcům. Aniž by musely ukazovat své občanské průkazy, nebo jízdenky, jsou míjeny jako malomocné. Přísedící se může jen dohadovat, zda revizoři nemají s obdobným čarodějnickým klanem stejné zkušenosti ve svých domovech, nebo zda flirtování jedné z dam už bylo trošku přes čáru.
Nenechte se mýlit, jsou to další techniky kouzel při útoku…
Po vítězném tažení ženštiny pokračují ve štěbetání o strategii a vyhlížejí cílovou tramvajovou zastávku …
U prvního obchodu byly ještě před otevírací dobou. Plazily se po ostatních ve frontě a vyzvídaly pomocí oblbovacíh kouzel, kdo z řady by jim mohl vyfouknout jejich zboží. Případné zájemce se snaží odvrátit od koupě domluvou. Když se jim to nedaří, proklejou panenku woodu a danou osobu předběhnou vymlouvajíc se na “toho Němce” (pro nezasvěcené – Alzheimerova choroba) …
Při prvním záchvěvu prosklených dveří zaklekávají do bloku, utahují si tretry a oprašují své sprinterské dovednosti. Při otevření přesprintují hůlka, ne hůlka celý dav, aby ukořistily košík, který je na toulkách po marketu bude doprovázet. Agentky se opět rozdělí do formací, aby obchod rychleji zmapovaly …
Anča dostala na starosti zeleninu a ovoce, tiše zakleje za zády své velitelky a třikrát se pokřižuje, když míjí mrchožrouta na vážení. Odhodlaně se rozběhne ke krabicím s mandarinkami, aby ji nepředběhl ten starší seladón. S bezzubým úsměvem zatarasí oranžové ovoce vozíkem, aby jí druzí nevykoupili stovky beden plných mandarinek …
Konečně v ruce svírá plný mikrotenový sáček a vítězoslavně ho pokládá na váhu. Najednou jí dojde, že si brýle nechala doma. Nechce však přiznat porážku, a proto nahlas komentuje, že na váze oranžové poklady chybí. Zuřivě přitom prackou mačká po čudlíku, stále však místo ovoce vybírá zeleninu.
Na pomoc jí přispěchá pomocník prodejny a již z dálky na ní volá: “Paní, nemlaťte do toho! Vždyť to rozbijete! Vždyť vám to neuteče!” pomůže jí dané zboží natipovat …
Agentka ani nepoděkuje, a když spatří cifru na štítku, dvakrát se pokřižuje a srší na váhu blesky: “Ježíši, co to jako je???!!! 35 korun? Toš to neee!!! To je nějak moc! Vždyť v letáku máte psáno, že je to levnější.” a práskne se sáčkem do cibule. Odblokuje košík a míří k další položce v letáku …
Jiná z agentek se mezitím pere s nakupujícím o nejlepší kousek masa. Více se naklání nad vozík, jako Quasimodo následuje starší dámu a sahá jí až pod ruce. Čarodějnice vyhrává a z ukořistěného lupu má takovou radost, až jí umělý chrup vyklouzne z dásní. Ostýchavě si ho přirazí zpět do čelisti …
Po nákupu se čarodějnice opět slétávají u pokladny. Většina z nich je uspokojena. Ukořistily vše, co potřebovaly. Paní Slepičková zahlédla mop v cizím košíku jiné nakupující a tuze ráda by si ho prohlédla …
Pamatujte si, že:
Košťat není pro čarodějnici nikdy DOST !!!
Létající prostředek je pro obludy fetišem, na který chytíte každou černou duši …
Agentka Slepičková jde do akce. Prohlíží si košík zákaznice stojící před ní a snaží se přizpůsobit barvě děravého vozíku. Její rozčílení však způsobí, že se zcela nepromění. Když mop projede pípací fází terminálu, přestane se soustředit a v obarvování poleví zcela …
Když si ji pokladní i zákaznice všimnou, pak nepřítomně zahlásí: “A to mám za 800 korun? Není to nějak moc?”
“To je cizí nákup, paní.” oponuje jí pokladní a dále provádí naučené úkony.
Když paní Slepičková a čtyři další svěřekyně vyplují z obchoďáku, vydá saň lítostivé zaúpění nad ztraceným mopem, což nehlásá nic dobrého.
Prvními na ráně se stávají obyvatelé paneláku …
Pokračování …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka