3. Kapitola Zrození vysavače …

Komando čarodějnic potřebuje nástroje k pohybu. Nenechte se mýlit:

Jejich magický temný meč ovládá několik základních kouzel:

1) používají jej při podkopávání ostatních lidí, když dobíhají MHD,

2) poklepávají nohy chodců při náletu na velké obchodní domy nabízející slevu v letácích,

3) zatarasují cestu, když se snaží dostat do obchodu těsně před zavíračkou,

4) výstražně hrozí, když si usurpují místo označené červeným křížem v tramvaji v blízkosti řidiče …

Ze středověké literatury již víme, že se pohybují na košťatech. Nástroje na létání kompenzují nízkou motoriku ve stáří. Přestože se narodily na začátku minulého století – možná i dříve, kdo ví – jsou obeznámeny pokrokem díky mladším členkám a stávají se flexibilními i při používání vysavačů místo košťat a smetáků, a proto když zmerčí nový model, chtějí se dozvědět, co možná nejvíce, aby se neztrapnily před mladšími členkami, ale právě naopak ukázaly svou moudrost a zkušenost při lovení informací …

A tak mě vůdkyně agentek zastavila u popelnic, když jsem jednu krabici od vysavače rozkládala a vyhazovala do modrého kontejneru. Je až s podivem, že právě v tuto chvíli potřebovala jít na každodenní procházku po okolí …

„Dobrý den,“ kvokne na přivítanou a párkrát obkrouží výběh, který zahrnuje i mé stanoviště, aby si prohlédla kořist: chutnou bezbrannou žížalku. Ještě se cuká a odolává, tak si ji musí připravit nejlépe kletbou z dávných dob. Vypoulenýma očima pod velkými popelníky rozráží pohledem vzduch a zaměřuje se na ruce oběti, které se začnou třást a pouští vše na zem. Když ji znejistí, zaútočí …

Několikrát se zeptá, zda je to krabice od nového vysavače. Odpovídám s trpělivostí želvy:

„ANO!“

„A je na vodu?“ posune si pařátkem své popelníky, které jí sklouzávají z kořene nosu.

„NE!“ hlesnu.

„Takže na pytlíky!“ nestvůra se přibližuje a zvětšuje. Už cítím její dech na zátylku.

„NE!“ zavrčím.

„Není tedy na vodu?“ ubezpečuje se Medúza vábivým hlasem, kterým láká Jeníčka a Mařenku na perníček.

„NE!“ štěknu.

„Dává se něco do toho?“ pobíhá kolem kontejneru, aby lépe zahlédla krabici, kterou zatarasuji vlastním tělem a rozlepuji poslední záhyb, abych ji s vítězným gestem pozvedla nad hlavu a vhodila do modré obludy s otevřeným chřtánem.

„NE!“ zaštěkám přitom na slepici.

„Takže jen dáte do zásuvky a zapnete?“ opeřenec uskočí a opět dodržuje vzdálenost od chroustající modré Chiméry.

„ANO!“ zavyji.

„A jak to čistíte?“ Dochází mi trpělivost po několika minutách téměř stejné konverzace, která se točí v kruzích, když už krabice dávno tleje v uzavřené popelnici pro papír. Rezignovaně dodám:

„Jestli chcete, tak vám krabici vytáhnu z popelnice a můžete si to dostudovat.“ Obranné kouzlo zabralo, neboť drůbež se začne stahovat do ústraní:

„Nenene, děkuji,“ a pak se slepičím krokem vydává směrem ke vchodovým dveřím do sluje paneláku. Náhle zapomněla jít na plánovanou každodenní obhlídku po sousedství, místo toho vybíhá po chvíli s igelitkou a vyráží do obchodu nakupovat nový dopravní prostředek …