Bylo nebylo za devatero horami a řekami … ale ne, to už bude asi jiný příběh. Ten náš je o čarodějnici, která vládne kouzlem “buzerování” a věčné nespokojenosti v jednom z ostravských paneláků. Tváří se jako svatoušek, ale je zákeřnější než jakákoliv nevyléčitelná nemoc. Ovládá snad všechno a všechny, ale na zvířata je krátká. A tento příběh je právě o nich …
Obyvatelé paneláků jsou obecně zvyklí na různá zvířátka, a to nejen domácího charakteru. Občas k nim zavítají i jiné formy jako komáři, moli, různé breberky a pavouci, které čarodějnice vyvolávají z hlubin v době svých sabatů. Občas se toaletou proplíží had, nebo se po chodbě proběhne sklípkan. Venku se venčí na vodítkách psi a také fretky …
Občas se objeví i opeřenci, kteří proletí balkónem, nechají u vás dárek, a pak zase odletí.
Především holubi …
(Kdo tipoval na vajíčko, tak se hluboce mýlil.) Zvláštností však je, když právě tyto dárky nechává na balkóně u vůdkyně klanu, zatímco u souseda se pouze projde po zábradlí, načechrá své peří, trošku zacukruje, a pak se zvedne k výšinám. Ničitelka začne mít podezření na nějakou obrannou magii, a proto číhá na svou kořist, jak je již zvykem, za dveřmi s hrnkem v ruce …
Jakmile zaslechne výtah, již se lepí na kukátko jako žvýkačka, a když identifikuje správného souseda, otevře dveře a vystrčí pařátek. Když si ji dnešní oběť všimne, babizna si začne stěžovat na hlasité vrkání a věcné dary nevábného charakteru, poté dodá, že by s tím soused měl už začít něco dělat …
“Snažím se je vyhánět, nekrmím je a balkón mám uklizený, ale stále lítají,” zněla odpověď rozhořčeného souseda.
“Pokud s tím něco neuděláte, pak zavolám na družstvo a budu si stěžovat!” vyhrožuje kvokajíc čarodějnice a její hlas se chvěje.
“Stěžujte si, na koho chcete, já ty holuby na návštěvu nezvu,” odpovídá s ledovým klidem muž a tím je pro něj rozhovor uzavřen, stejně jako celá záležitost. Vklouzne do svého bytu a s třísknutím zavře za sebou dveře. Kvokající individuum stále stojí u dveří s otevřeným zobákem. Začíná však brunátnět a v hlavě mu víří pomsta.
Za několik dní po události se u dveří bytu ovečky skutečně objeví vyslanci z družstva. Sápou se do bytu jako velké voda a prohlíží si balkón. Muž s ledovým klidem celou záchrannou akci pozoruje zpovzdálí. Když žádný holub nepřilétá, vyslanci se vyprovodí z bytu a návštěvu si nechají proplatit agentkou Slepičkovou. Ženština je u vytržení a na jejím balkónu se objeví další “dar – ne dar”. Nechce však celou situaci vzdát, a proto …
“Pane Popelko,” okřikne muže, když se opět potkají na chodbě, “a proč vám tam ti holubi jako lítají, když je nekrmíte?”
“To skutečně nevím. Zkuste se jich zeptat, když se u vás poté zastaví na návštěvě. Mohu se jen dohadovat, zda mě nehledají s nějakou poštou, například do Bradavic,” usměje se a s ledovým klidem obchází bariéru, kterou mu vytvořila čarodějnice z vlastního těla …
Ježibaba ztrácí kontrolu nad ovečkami v paneláku, a proto se rozhodne pro další útok. Pokud se oběti brání zvířaty, bude mobilizovat stejnou odrůdu jako protiútok.
Podle příběhu jedné ze čtenářek … Děkuji za námět …
Předchozí …
Pokračování …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka