I ovečkám do života občas zasáhne jiná magie než ta od čarodějnic žijících v paneláku. Řekli bychom: Vyšší moc. A pokud je navíc podpořena kouzlem Slepičkovic klanu, je o to těžší se z temnoty vymotat. A tak se stalo i tento den …
Ovečka se vrací z práce a již při vstupu do paneláku má prapodivné mravenčení v zátylku. Jakoby zahlédla novicku číhající na zápraží, aby si mohla přihřát svoji polívčičku. Kdykoliv se oběť otočí, nespatří nikoho a nic. Loví dál klíče z hlubin kapes a tiše láteří, když se špička klíče zachytí o látku a nitě kapsy. Tahá a tahá, ale přesto nemůže svazek vytáhnout. Až se ozve tichý zvuk, který odhaluje díru v látce, zakleje nahlas. Přesto ale konečně vyloví klíč, který zapadne do zámku vstupních, částečně prosklených dveří. Při otvírání schránky se opět kolem mihne stín, tentokrát se ale oběť nenechá nachytat …
“Dobrý den,” řekne do schránek a agentka Slepičková s sebou škubne. Zmateně kvokne. Novicka zapadne do bytu, protože školení je evidentně u konce. Ovečka si bere svoje dopisy a chce odejít.
“Dnes vás hledala u domovnice policie,” vystřelila do neznáme ženština a čeká na reakci. Provinilec však nehne ani brvou a není tudíž tak kajícný a provinilý, jak by ženština potřebovala.
“Máte na dveřích i lísteček, kam máte volat,” informuje agentka hadím jazykem a potěšeně se kolíbá ze strany na stranu, čekajíc na další možnost k úderu.
“Dobře, děkuji,” odpoví ovečka nepřítomně a udělá další krok do bran výtahu. Slepičková ji však nechce tak rychle propustit a pokračuje v mučení: “Víte, my bychom nechtěli, aby tady v paneláku žily podvratné živly.”
Oběť polohlasně odpoví: “Táta měl infarkt, bude to asi kvůli tomu.” konečně se zavřou dveře výtahu a ženština se změní v chameleona. Kvůli rozčilení, že nedostala svou oběť pod gilotinu, jak si původně představovala, je proměna nedokonalá. Nemůže chytit odstín žluté zdi a stále se přibarvuje do ruda. Jde se tedy projít, aby se porozhlédla po dalších zaručeně kvalitních informacích z okolních paneláků. Bohužel ani zde nemá příliš štěstí, protože dámy se rozhodly vyjet si na výlet a nakoupit si pár reklamních předmětů …
Porozhlédne se tedy po dalších obětích,
na které může vyslat své pronikavé kouzlo …
Náhle spatří v křoví muže, který močí, a již z dálky lze z postavení těla vydedukovat, že má trošku přihnuto. Kolíbá se, zpívá si a blábolivě něco sděluje broukům a květinám. Slepičková se jako panter připlíží k opačné straně křoví a snaží se kopírovat tvar větví. Nedaří se jí však opět přizpůsobit okolí. Muž zahlédne v periferním vidění stín a přestane zpívat. A pak … pak spatří tu obludu, která ho vyděsí k smrti. Babka s popelníky na očích mžourá do křoví a přitom se dívá i do nepatřičných míst, vše komentuje bezzubým úsměvem. Muž si toho všimne a s rychlostí světla si zapíná kalhoty. Téměř vystřízliví, když přepadne o jednu z větví křoviska. Utíká, co mu síly stačí, a babizna se se smutným výrazem vydává k domovu za svým ježi-mužem …
Už z dálky vidí Mařku, která v úkloně čeká na svou panovnici, hlavou jí probleskne, že zapomněla na červený koberec. Slepičková přitom spřádá svůj dokonalý plán. Jen co se k Mařce přiblíží, začne švitořit o nějakém muži, který se odhaloval na veřejnosti a zrovna v křoví, kolem kterého šla na svou pravidelnou procházku. Žmoulá přitom kapesník a z očí jí kanou slzy …
Mařka neváhá a obléká si supermanovský trikot, nalézá mobil a volá policii, aby nahlásila “odhalovače” v ulici. Na druhé straně telefonu se ozve mužský hlas, který po zmínění jména paní Slepičkové ztichne, a poté dodá, že k ní pošle policistku, ale jestli to bude jako minule, tak už zaplatí pokutu za falešný poplach, protože policie je u této “dámy” pečená vařená a patří mezi známé firmy, ale ne jako oběť, nýbrž jako viník či pomocník viníka …
Čarodějnice zakleje a je po odhalovačích. Babizna pozdraví Mařku a zapadne do své jeskyně bez většího výsledku. Vyvalí se v okně s dalekohledem a do třetice pátrá po své oběti, ale marně. Dnes již své možnosti vyčerpala. Zítra je také den …
Předchozí …
Pokračování …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka