Když chlupatá pracka vtáhla ježibabu do sluje, svitla tvorům v paneláku nová naděje. Nikdy by nevěřili, že čarodějnice mají muže, protože je nikdy nikdo nezahlédl; přesně jako sněžné muže z vyprávění. Všichni ví, že někde existují, ale zatím je nikdo nepotkal …
Yetti z paneláku, bájné chlupaté stvoření plížící se v předklonu.
Zda však skutečně takto vypadají, je otázkou. Oběť z 13. bytu se od této chvíle začala zaměřovat na novou zbraň proti slídícímu individuu. Prvním zjištěním z pozorování je záznam, že se schovávají a nejsou k polapení. Jednoho krásného dne však nastala situace, kdy se i yetti konečně objevil …
Kolem sedmé hodiny ranní je celý panelák probuzen hlášením z amplionu, že během nočního odpočinku vznikla havárie na vodovodním potrubí a celý dům je ochromen nedostatkem vody. Pod okny bude přistavena cisterna s pitnou vodou do doby, dokud vodovod nebude opraven, nebo dokud nedojde voda v cisterně …
Mezi čarodějnickým osazenstvem vzniká panika. Bez vody nelze dělat lektvary. Nelze zaklínat neposlušné ovečky. Nelze namíchat elixír lásky …
Za dveřmi bytu číslo 13 se ozve tak známým skřípavým hlasem bezzubé pily:
“Tady máš kýbl a běž!” Chlupatá ruka zakrslíka v šedé bundě s tlapami opice převezme nádobu a nastoupí do výtahu. Během několika minut se vrací zpět s plnou nádrží. Akce se zopakuje ještě jednou a je doprovázena stejně naléhavým povelem. Když se yetti vrací již po několikáté, ozve se mírné zaprotestování, je však smeteno vágním rozhodnutím královny:
“Když je to zadarmo, tak ať Mařka nemá víc. To dá rozum!”
Yetti se předkloní a v dlaních mu zasvítí oranžový mučící nástroj. Zase musí dolů do vřavy nenasytných spolubydlících, tentokrát z celého paneláku; všech vchodů v okolí. Během posledních pár minut se probudilo více nenasytných oveček, které již také absolvovaly několikáté kolo s nádobami různých tvarů a velikostí. Strkají se lokty. Jak vody ubývá i hysterie narůstá. Někteří okolní sousedy píchají vidličkami, jiní polévají promokavé ponožky, aby docílili nachlazení …
Jsou tu však i módní policajtky, které zajímají pyžama a noční košile, neumyté obličeje a nevyčištěné zuby. V centru u stromu se choulí stařešina Mařka a dělá si čárky o odběru vody. Stále má ještě nezvykle velké problémy s neviditelností, protože se podivuje nad tím, když ji někdo pozdraví …
Yetti vybíhá z paneláku a chlupatá hrouda se valí ke kohoutku. Odstrkuje všechny kolem velkými tlapami a jeho malý obličejíček se bezzubě zahihňá jako malá holka, když si Mařka nestihne udělat dostatek čárek do seznamu. Půl kýble vody vyčvachtá, než si natočí svou odměřenou dávku a vybíhá cílovou rovinkou do poschodí k výtahu. U dveří bytu chce předat štafetu, ale je donucen se vyzout, vylít obsah z mučícího nástroje, obout se a jít do boje …
“Nemohla bys mi dát aspoň ještě hrnec?” snaží se svou trýzeň snížit o jedno kolo navíc.
“Viděl jsi, že by tam lidi chodili s hrnci?!” oponuje včelí královna pevně.
“Ano, viděl!” odpovědí vyrazil ženštině vítr z plachet. Čarodějnice se jen zamračí, bradavice na nose zbrunátní, brada se rozklepe vzteky a yetti bez slova bere oranžového “parťáka” do pracek, vyráží na další kolo. Dveře se s třísknutím zabouchnou …
Oběť z bytu číslo 13 je zklamána. Yetti nemá nad čarodějnicí takovou moc, jak bylo zprvu předpokládáno. Musí se vymyslet další plán …
Dům je však černou silou proklet. Neštěstí se ho drží dál …
Období havárií začíná …
Pokračování …
Předchozí …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka