Klan čarodějnic, jak již to bývá v pohádkách, oplývá kouzelnou magií. Naše agentky využívají jen tu černou, to již také bylo zmíněno. Ale i přesto dokážou, když je potřeba, dušičky v paneláku přesvědčit o své křehkosti …
Toho dne, z něhož je tento příběh, se vůdkyně klanu změnila v něco rozkošného, jemného a neočekávaného. Něco, co není schopno ublížit, a přesto …
Proměnila se ve vílu Zvonilku …
Zvonilka se nepřikrádá k hlavním dveřím, ale ke zvonku u schránek. Ráda hraje na zvonečky a zkouší, zda jsou všechny funkční. Nejprve mačká tlačítka od shora dolů a poté zdola nahoru a čeká, která že ovečka se chytí do spárů zlověstného nepřítele. Tentokrát se tou obětí stal obyvatel bytu číslo 13 …
Po třetím urputném zazvonění zeleného stvoření se v chrčivém mikrofonu ozve suše: “Prosím?”
Zvonilka čichá ke zvonečkům a mlčí. Číhá na svou kořist, ropušnice jedna! Stále však mlčí. Z mikrofonu se ještě jednou ozve nervózní: “Prosím?” Když nikdo neodpovídá, rozhovor je ukončen zvukem položeného sluchátka. Víla zajásá a jakoby se jí na obličeji opět vytvořila čarodějnická bradavice. Slepičková sníží tepovou frekvenci a opět se z ní stává zelené roztomilé stvoření jen k pomilování, které s nataženou prackou šmátrá po zvonku …
O chvíli později se ze zvonku ozve nakvašeně: “Prosím?”
Zvonilka napočítá do deseti, a pak se ozve do sluchátka: “Sousedko, halóóó, pojďte si pro poštu. Měla jste otevřenou schránku, aby vám to někdo neukradl!”
“Děkuji za upozornění. Vím, že mám rozbitou schránku. Nevím, kdo by mi v domě ukradl účty?!” zaprotestuje hlas a ženština pokračuje, jakoby ani neslyšela protestující hlas:
“Máte tam poštu, halóóóóó!” Opravdu dlouhé haló, které snad nemá konce …
V sluchátku zachrčí a ozve se: “Až budu mít čas, zajdu si pro to, děkuji!” Rozhovor se tímto ukončí zvukem třísknutého sluchátka od telefonu …
Zvonilka se zakření a její vzezření se začne velice rychle měnit. Velký nos, bradavice na nose a bradě a široký bezzubý úsměv. S hlasitým zařechtáním a zachrochtáním se prohne do oblouku a spřádá svůj tajný plán. Ovečku má přesně tam, kde ji chce mít. Jen ji ještě trošku zpracovat, a tak nastává čas na další plán.
O hodinu později je víla Zvonilka za dveřmi bytu číslo 13 a vyzvání sonátu trvající několik minut. Z chodby za dveřmi se ozývá brblavý zvuk a místní obyvatel se blíží ke kukátku dveří. Když spatří vypoulené oko tvora stojícího za dveřmi, hodí oči vsloup, tiše zasténá, s vzýváním všech svatých a s pokřižováním otevře dveře …
Zvonilka ani nepozdraví, jen zamrká dlouhými řasami a hodí očkem. Poté kouzelnickým trikem vytáhne za svými zády rifle velikosti XXL, do nichž by se vlezly dva domy, a rozjařeně zašvitoří hádanku:
“Myslíte, že jsou dámské, nebo panské?” zamrká jako ve zpomaleném filmu.
Dotazovaný si párkrát prohrábne vlasy a vychýlí hlavu ze strany na stranu. Neví. Zvonilka je šťastná. Až tehdy poprvé začne sondovat, co je nového v bytě. Udělá ještě krůček k zápraží a zeptá se zhypnotizované oběti znovu:
“A nechcete si je vyzkoušet?” s vidinou splněných cílů, že se konečně podívá do útrob bytu sousedky, polevuje ve svém pohledu a ztrácí nad ovečkou moc.
Oběť opět zavrtí hlavou a při tom pohybu se vzbudí ze zasnění a rozhodně odpoví: “NE!”
I bezbranná ovečka sjede bosorku pohledem a zjišťuje, že její šatník jistě žádné rifle neobsahuje. Jsou tam k nalezení jen květinové vzory, barevné, ručně pletené podkolenka ze zatoulaných vlnek místních koček, bundičky z tak dobře známých 80. let a veškeré trendy oblečení doplňují chlupaté nohy v nazouvácích – aerodynamika při letu na koštěti musí být. Chlupy slouží i jako barometr vlhkosti …
Ženština se snaží vydobýt své ztracené postavení a naklání se k ovečce o navázání nového očního kontaktu.
“NE!” řekne již oběť ještě pevnějším hlasem a čarodějnice odskočí od dveří. Ví však, že tudy vede další možnost, jak svou kořist nalákat do pasti!
A tak začalo období danajských darů …
Pokračování …
Předchozí …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka