A tak se také stalo … Po shromáždění, kde byla jasně vytyčená pravidla o kamerovém systému, nezbývalo služebnicím agentky Slepičkové nic jiného, než přeleštit popelníky, koupit si nové hrnečky a trénovat odposlech starou formou: čili okusováním kukátek, poslechem za dveřmi nebo připlácnutými slechy na stěně. Začaly proto metody využívat o to urputněji a ani vůdkyně klanu nebyla pozadu, především co se týče sousedů na patře …
K vybrané oběti přijde návštěva pomoct s kobercem a drůbež sonduje za dveřmi. Ještě se neodváží zaklepat, ale už kvoká a s tanečky opisující osmičky běhá na zápraží. Slyší šustění, švitoření, a to jí nedá spát. Zvuky za dveřmi se jí zahlodávají do mozku jako malí červíci, které by ráda slupla na posezení. Není zbytí, musí ještě chvíli počkat, než se nájemnici podaří rozvinout a položit nový koberec a přitom zlikviduje ten starý …
Vůdkyně klanu umí bravurně čekat …
Aby paní Slepičkové nic neuniklo, u dveří své sluje si připravila židličku a stále pomrkává přes kukátko na výtah, který se nalézá přímo proti jejím vchodovým dveřím. Nic netušící oběť stále nepřichází. Stařena se probere na tiché zachrápání. Uvědomí si, že jí u šmírování klesla hlava na hrudník. Jak dlouho asi spala? Neuniklo jí něco? Vduchu se pokárala. Nasadí si lépe své popelníky a zbystří, když se konečně otevřou dveře a oběť vychází se svou návštěvou i s kobercem …
Paní Slepičková sleduje zápolení divoké zvěře, jak se snaží dva lovci zkrotit zavinutého rudého, prudce jedovatého hada. Nechápou, že rozměry zvířete vínové barvy se do útrob výtahu nevlezou. Než to pochopí, výtah se zasekne …
Paní Slepičková se zasměje a kouzlem si přivolá knihu hříchů. Nalistuje čistou stranu a už si husím perem poznamenává, kdo ničí majetek v jeskyni. Počtem černých puntíků a jedné kaňky oznámkuje závažnost prohřešku.
Oběť získává nejvyšší počet, protože zrušila jeden z dopravních prostředků ježibab.
Jak asi mají dělat sabaty, když se méně motoricky zdatné osazenstvo nedostane na místo určení v pravý čas?! Paní Slepičková je spokojená, ale jen do chvíle, než se brána od výtahu z třísknutím zavře a výtah se za zvuku ženského hlasu rozjede do dalšího poschodí. Agentka zakleje, ale bodování a záznam již nevymaže. Proč také, když výtah stejně nejel. Slíbila si, že příště bude lépe hlídat …
Hned na druhý den se jí naskytne další šance. Opět se objeví návštěva; tentokrát starší pár. Ženština v černém hábitu zbystří a opět se u dveří objeví trojnožka na posezení. Nalistuje knihu hříchů, vyhlíží a čeká. Neuběhne ani 5 minut a přijde nové rozhodnutí. Zakvokne si, otevře dveře a zazvoní na zvonek. Oběť přibíhá a otvírá dveře, jako obvykle není nadšena z toho, co ji navštívilo …
“Dobrý den,” zakvoká na pozdrav individuum.
“Dobrý,” zabručí oběť.
“Donesla jsem vám něco z Ikey, ať se můžete podívat, když jste včera stěhovala ten koberec,” kvokne úlisně a strká křídlem katalog, přitom se snaží podle bot poznat, kdo je návštěvou dnes. Krk vytahuje a stahuje podle potřeby, aby dokázala lépe vysílat laserové pohledy.
“Děkuji, ale to jste nemusela,” snaží se o zdvořilost oběť. “Nezlobte se, ale mám tu návštěvu.” dodá a je připravena k úprku. Dveře se uzavírají na skulinku, a pak se dovřou úplně.
Za další 2 minuty se ozve zvonek opět. Oběť s vyšinutým zjevem se objeví ve dveřích.
“Jsem vám chtěla říct, že dnes dole u schránek byl také leták ze Sconta, kdybyste potřebovala, když si zařizujete ten byt, ” a opět dlouhý zkoumavý pohled z pod popelníků do záhybů chodby.
“Děkuji, ale nepotřebuji ho.” odpoví oběť a slepičku přeruší zavřením dveří.
Sousedka se však nevzdává a opět po minutě zazvoní. Z chodby oběti se přes papírové dveře paneláků ozve:
“Co sakra zase ta baba chce?” ale při otevření již čarodějnici uvítá smířlivější tón: “Co potřebujete?”
“Jen jsem vám zapomněla říct, že příští týden tu budou opravy v baráku. Visí to dole u dveří,” zakoktá se ženština a zkroutí se, jak to má ve zvyku, do paragrafu. Couvá ke svému obydlí.
“Vím. Viděla jsem! Číst také umím.” Dveře oběti se zavřou s bouchnutím.
Ježibaba Slepičková je naštvaná. Nezískala informace, o něž se pokoušela. Nemá co doplnit do knihy hříchů.
“Zítra je také den,” posteskne si a zabouchává za sebou vrata za svou slují …
Další den, další záznam …
Předchozí …
Pokračování …
Jsem spisovatelka, bloggerka, překladatelka, tlumočnice, novinářka, mediální a datová analytička, učitelka maďarštiny, jazykovědkyně a cestovatelka s katastrofickými zážitky, která ale vše bere s humorem. Jsem někdo, kdo vás naučí snít, vymýšlet, prožívat a sestavit Váš vlastní příběh s lehkostí. I Vy se můžete naučit psát. Díky, že čtete. N. K. Csóka