1. Jak přežít kritiku …

Když jsem si přečetla téma, které dostávám ve formě otázky docela často, zarazila jsem se. 

Jak přežít kritiku?

Těžko!

 

Nejsem člověk, který by v tomto mohl někomu dalšímu radit. Patřím mezi osoby, které přijímají kritiku velice těžce. Možná je to tím, že nikdo z nás nechce slyšet o svých chybách a o tom, co kdy, kde a za jakých podmínek udělal špatně. Nebo přesněji, co hodnotí pozorovatel vašeho života, že jste udělali špatně. Správné je podívat se na situaci ze všech úhlů pohledů – z vlastní i cizí perspektivy, a pak posoudit, zda hodnotící osoba má v něčem pravdu. Úplnou pravdu nemá nikdo na světě! Jedná se pouze o pohledy a názory a sílu dokázat přesvědčit o těchto atributech okolí. Důležité je udělat to, co cítíte, že je správné. Pokud to správné nebylo, poučit se a zkusit neopakovat chybu při příští kolizi se stejným podtextem.

 

Takže pokud kritiku začnete brát jako zrcadlo toho, co děláte; jako něco, co vás posune dál, ale nebudete přijímat cizí názory příliš osobně, nebudete je brát jako negativní výtku, jedná se o zajímavou formu vzdělávání sama sebe, kterou vřele doporučuji. Dokonce se jedná o příjemnou zábavu, která mi pomáhá při tvorbě příběhů: jednodušeji vykonstruovávám situaci, popisuji povahové vlastností lidí a jejich reakce, afekty na určité životní události. Kolik lidí poznáte, tolik možností uvidíte ve svých budoucích příbězích. Není to atraktivní představa?

 

 Zásada: Nebrat kritiku osobně!  

Můžete si ji vyslechnout, zamyslet se nad ní, popřemýšlet, co by se dalo vylepšit, učinit tyto kroky, pokud posoudíte, že se jedná o vylepšení, a dál se tím netrápit.

 

Výše zmíněné pravidlo by vám mělo zajistit úspěšný upgrade sama sebe. Ovšem … Lehce se dané zásady píší, hůře se plní. Ráda bych vás ujistila, že je velice snadné řídit se touto radou, ale nemohu, lhala bych. Nejhorší, co člověk může udělat, je lhát sám sobě, což tedy nedělám. Takže jak to vlastně je?

 

Patřím mezi velice hrdé povahy a kritiku přijímám pouze od některých mně nejbližších lidí, o to hůře se mi jakékoliv výhrady přijímají. Samozřejmě si vyslechnu názory i ostatních, kteří jsou ochotni se o ně podělit, protože každá rada je dobrá rada, ale ne všechny považuji za zcela zdařilé a které by mi nějak pomohly.

 

Je nejvyšší čas užít příklad. Kamarádka mi to jistě odpustí, když použiju její slova, která napsala na mou zeď na FB-ku: „Teda Nikol, jsi šikovná. Fantasy miluju, ale abych ti pravdu řekla, podle tady těch obálek bych si tu knížku v žádném případě nekoupila. Ten grafik fakt nic moc. Spíše nic než moc.“

 

V první chvíli mě její kritika odzbrojila, byla jsem naštvaná a vzteklá. Poté, co jsem napočítala do 10, jsem se nad tím zamyslela. Měla pravdu. Moje obálky skutečně nemusí každého zaujmout, a když si vzpomenu na shon, který byl u vydání první knihy, kde se mi nelíbil návrh na obálku od mého vydavatele, začala jsem se uklidňovat. Tehdy mi vytáhl příslovečný trn z paty můj kamarád, který mi doporučil jiného kamaráda a ten se na to vrhl a během hodinky mi vytvořil obálku, se kterou jsem byla spokojená. Schvalovala jsem ji hodinu před tištěním knihy na posteli hotelového pokoje na Slovensku v Bratislavě.

1. a 2. návrh nakladatelství …

Není dokonalá, ale bylo za ní spousta práce, spousta nervů a je obrovské zadostiučinění držet v rukou knihu ještě teplou z tiskárny, která voní tiskařskou černí a má „obličej“, na kterém jste pracovali. A pak mi došlo, že jsem spokojená a její komentář mi najednou nepřišel důležitý, protože pocit radosti ze zážitku, který mi život daroval, byl mnohem větší než původní zlost.

 

Ještě jednou bych chtěla poděkovat všem těm, kteří se na vydání mojí první knihy podíleli, a i když jsou na ní i v ní chyby, vím, kolik práce do toho všichni dali. Byl to výborný start a je tu i možnost zlepšit se.

 Nevím, zda moje pravidlo o kritice někdy někde někdo použije, protože lidé nejsou roboti a kritika zasahuje naše emoce, takže se jí asi zcela řídit nedokážete, ale pro mě má hodnotu při mé umělecké činnosti, takže ji jistě budu vítat jako kamarádku, která se ke mně vrací po několika letech. A i když jsem s ní občas na štíru a srazí mě na kolena, usmířím se s ní během uplynutí určitého času, protože mi pomáhá růst. Možná pomůže i vám …

1.Úkol: Jak reagujete na kritiku? Zkuste popsat Vaše pocity…

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *